Většina lidí si pod pojmem patio design představí jen pár květináčů a plastový stolek. Ale přitom jde o mnohem víc – o prodloužení obytného prostoru ven, kde chcete fakt žít, ne jen občas posedět. Když jsem předloni řešila vlastní betonovou plochu u domu, narazila jsem na zásadní problém: jak do tří metrů čtverečních nacpat pohodlné sezení, prostor na kávu i místo na letní spaní? Právě tenhle oříšek mě donutil přemýšlet jinak. Zapomeňte na univerzální rady z katalogů. Každé patio má jiný úhel slunce, jinou míru větru a hlavně jiné nároky na to, kdo a jak ho bude používat. Klíčem je vyřešit úložný prostor a adaptabilitu nábytku dřív, než koupíte první polštář.
Můj první velký objev byl bed with storage. Zní to jako samozřejmost, ale zkuste najít venkovní lavici, která má uvnitř dost místa na deky, grilovací náčiní a třeba i boty. Nakonec jsem narazila na dubovou truhlu s impregnovaným povrchem – funguje jako lavice i jako schránka. Když ji postavíte ke zdi a přidáte polstrování, máte rázem venkovní pohovku, která nezabírá zbytečný prostor. Právě nedostatek úložných míst je totiž nejčastější důvod, proč se patio rychle změní ve skladiště starých hrnců a rezavých nůžek. A to je škoda, protože správně navržený prostor může sloužit jako druhá jídelna, pracovna nebo dokonce ložnice.
O víkendech u nás často přespávají přátelé a já jsem dlouho tápala, kam je uklidit. Pak mi došlo, že naše kryté patio má ideální mikroklima na spaní pod širákem. Potřebovala jsem ale něco, co se přes den schová a v noci poskytne opravdový komfort. Tady přišla na řadu sofa bed, ale ne ledajaká. Klasické rozkládací pohovky do interiéru jsou na vlhkost a pyl moc choulostivé. Vybrala jsem model s certifikovanou úpravou látky proti plísním a hlavně s pevným slatted frame. Ten je zásadní – umožňuje cirkulaci vzduchu pod matrací a zabraňuje vzniku nepříjemného zatuchlého zápachu, který by vás ráno probudil.
A co když máte patio úplně malé, třeba jen balkon nebo zapuštěný koutek u fasády? Pak je systém pull-out sofa doslova spasitel. Koupila jsem variantu jen 120 centimetrů širokou, která se vysune dopředu jako šuplík. Přes den slouží jako dvousedadlo, po roztažení nabídne dvoumetrovou plochu na spaní pro jednoho dospělého. Důležité je vybrat správnou výšku nožek – aspoň 15 centimetrů nad zemí, aby se pod nábytek nedostávala voda a listí. Kombinace kovové konstrukce a quick-dry pěny vydrží i nečekané letní průtrže, jen pak musíte nechat mechanizmus otevřený, aby pořádně vyschnul.
Když jsme u technických detailů, musím zmínit foam mattress. Spousta lidí podceňuje, že venkovní matrace musí mít hustotu pěny minimálně 35 kg na metr krychlový. Levnější varianty po první sezoně ztratí tvar a začnou se drolit. Já osobně preferuji matraci v potahu s voděodolnou membránou a odnímatelným zipem. Zip je klíčový – můžete potah jednou za měsíc vyprat v pračce na 40 stupňů a zbavit se pylu a prachu. Tloušťka 10 cm je tak akorát na posezení, ale na spaní doporučuji alespoň 12 cm, ideálně 15 cm. Ten rozdíl poznáte hned druhý den ráno, kdy vás nebudou bolet záda.
Designově jsem dlouho váhala, jestli zvolit přírodní materiály, nebo něco výraznějšího. Nakonec mě uchvátila velvet upholstery, i když na první pohled zní jako šílenství na venkovní použití. Moderní technické samety jsou však ošetřeny proti vodě a UV záření. Sytě zelený odstín naší rozkládací pohovky perfektně ladí s okolní zelení a na omak je překvapivě příjemný i v horku. Samet má jednu skvělou vlastnost – nenasákne tolik pachů jako len nebo bavlna, takže po grilování stačí pohovku otřít vlhkým hadříkem.
Největší chyba, kterou jsem na začátku udělala, byla instalace bez možnosti přestavby. Teprve když jsem objevila click-clack mechanismus u křesel, pochopila jsem, jak moc mi unikal. Tento systém umožňuje jedním pohybem sklopit opěradlo do pololehu nebo úplně naplocho. Dvě taková křesla postavená proti sobě vytvoří improvizované lehátko pro odpolední zdřímnutí. Mechanismus by měl mít ocelové výztuhy a záruku na alespoň 10 000 cyklů. Vyhněte se levným plastovým sponám, které prasknou po prvním mrazu.
Při plánování vašeho patia myslete na to, že nábytek musí snést teploty od minus deseti do plus čtyřiceti stupňů. Polyratan je fajn, ale pokud má kovovou konstrukci, musí být práškově lakovaný, jinak začne korodovat u šroubů. Já jsem zvolila hliník, který je lehký a nerezaví ani v přímořském klimatu. Dřevo jako teak nebo akát je krásné, ale vyžaduje olejování jednou za sezonu. A pokud plánujete na patiu trávit víc času, pořiďte si termoizolační rohože pod nohy nábytku – v zimě nepromrzají dlaždice skrz boty.
Moje poslední rada zní: investujte do kvalitního potahu na uskladnění přes zimu. I když je váš nábytek označený jako venkovní, kombinace mrazu a vlhkosti dokáže zničit i ten nejlepší foam mattress během dvou let. Potah musí být prodyšný, ne igelitový, aby se pod ním netvořila plíseň. A pokud máte click-clack mechanismus, před zakrytím ho vždy nechte v poloze “otevřeno”, aby netlačil plyn z tlumičů. Věřte mi, že když na jaře vytáhnete suchý, čistý a funkční nábytek, ušetříte si nervy i peníze. A vaše patio se stane místem, kde budete chtít trávit každou volnou chvíli, ať už s knihou v ruce nebo s přáteli u sklenky vína.
