Při nákupu si vždy vyžádejte rozměrový náčrt s vyznačením vnitřní výšky a hloubky. V prodejnách se často uvádí pouze celkový objem v litrech, který nezohledňuje šikminy a konstrukční výztuhy. Pokud si nejste jistí, změřte si doma největší předmět, který chcete uložit, a podle něj vybírejte. Nezapomeňte, že postel s úložným prostorem je trvalá investice – kvalitní písty, tuhý rám a pevné panty vydrží desítky let, zatímco levné provedení se po roce začne vrzat a prohýbat.
Většina úložných postelí má buď výklopný mechanismus (zvedáte celý rošt s matrací), nebo zásuvky po stranách. Výklopné postele nabízejí větší úložný prostor, protože využijete celou plochu pod matrací. Zásuvky jsou praktičtější na každodenní přístup k menším věcem, ale mívají menší hloubku a často narážejí na rošt. Při výběru si vždy vyzkoušejte, jak silný je rošt a jak vysoko se zvedne – u některých modelů musíte matraci nadzvednout ručně, což je při rozměru 180 cm nepraktické.
Dřevěný nábytek vyžaduje pravidelnou péči podle povrchové úpravy. Lakovaný povrch stačí otřít suchým hadrem a jednou za čas ošetřit speciálním voskem. Olejovaný povrch potřebuje občasné přetření olejem, aby dřevo nevysychalo a nepraskalo. U čalounění je klíčové vysávání alespoň jednou týdně, a to včetně polštářů a spár. Pokud máte domácí mazlíčky, pořiďte si kvalitní vysavač s kartáčem na textil. A pozor na sluneční záření: dřevo i látka na přímém slunci blednou, ale u čalounění je změna barvy mnohem výraznější a často nevratná.
Úložné postele řeší nedostatek místa v ložnici, ale jen do té doby, než zjistíte, že se do nich nevejde to, co jste si představovali. Rozhodující není jen šířka matrace, ale i hloubka a způsob otevírání. Než si nějakou vyberete, změřte si prostor pod postelí a porovnejte ho s objemem věcí, které chcete schovat. Nejčastější chybou je koupit postel s nízkým rámem, do kterého se vejde jen několik dek, a pak řešit, kam s kufry.
Nejčastější problém bývá s přístupem. Postel s pevnou podnoží a nízkým rámem sice vypadá elegantně, ale pokud pod ni chcete něco ukládat, musíte počítat s tím, že se k obsahu dostanete jen z krajů. Řešení nabízí zvedací mechanismus, který nadzvedne celou rošt, nebo postel s výsuvnými šuplíky. Právě šuplíky na kolečkách jsou praktické, ale pozor na jejich hloubku. Pokud jsou příliš hluboké, ztrácíte věci vzadu a musíte se pro ně plazit. Ideální je rozdělit je přepážkami na menší sekce, nebo použít otevřené boxy, které můžete vytáhnout celé.
Při výběru vždy zapojte dítě do rozhodování – ať si na postel sedne, zkusí si na ni vlézt a vstát. Pokud je možné, vyzkoušejte postel s konkrétní matrací, se kterou ji budete používat. Doma pak dbejte na to, aby okolí postele bylo bez překážek – žádné ostré hrany nábytku v dosahu pádu. Pro děti do šesti let je vhodné umístit na podlahu měkký koberec, který zmírní případný pád. Starším dětem a teenagerům zase pomůže, když si sami nastaví výšku postele podle toho, jak se cítí – a pokud si nejste jistí, vyberte nižší variantu, protože ji lze vždy zvýšit podložkami.
Věk od šesti do dvanácti let přináší větší samostatnost, ale stále je třeba myslet na bezpečnost. Zde platí, že horní hrana matrace by měla být zhruba ve výšce stehen, tedy kolem 45–55 centimetrů od podlahy. Děti v tomto věku často rády skáčou na postel, proto je důležité, aby byla postel stabilní a neměla ostré hrany. Vhodné jsou postele s bočnicí, pokud je matrace vyšší, a vždy by měla být zajištěna proti posunutí. Taktéž pozor na příliš vysoké postele s úložným prostorem – pokud je matrace ve výšce nad 60 centimetrů, dítě by mělo mít k dispozici šikovný schůdek, ne židli, která může uklouznout.
Pro děti od dvou do šesti let je optimální, když je horní hrana matrace přibližně ve výšce jejich kolen. To znamená, že když si dítě sedne na kraj postele, chodidla by měla dosáhnout na podlahu nebo na stabilní stupínek. Pokud je postel příliš vysoká, dítě si při seskoku může poranit kotník nebo zápěstí. Příliš nízká postel zase ztěžuje vstávání a dítě se může cítit jako v díře. Ideální je, když si dítě může samo bezpečně vlézt do postele i z ní – to mu dává pocit nezávislosti a snižuje noční volání o pomoc.
Co se stane, když výšku postele zvolíte špatně? U teenagerů (13–18 let) je hlavním kritériem pohodlí a zdraví páteře. Postel by měla být tak vysoká, aby si teenager mohl sednout na kraj a chodidla měl celá na podlaze. Průměrná výška pro tuto věkovou skupinu je 50–60 centimetrů od podlahy k horní hraně matrace. Pokud je postel příliš nízká, teenager se bude hrbit při vstávání, což může vést k bolestem zad. Příliš vysoká postel zase zvyšuje riziko pádu při nočním probuzení. Důležité je také zohlednit výšku postele vzhledem k dalším prvkům – pokud je nad postelí police nebo skříňka, musí být snadno dosažitelná bez přetahování.
In case you have just about any inquiries about in which and also how you can make use of nábytek na míru, you are able to call us from the page.