Při vývoji pro Android se nevyhnete testování na emulátoru. Nezapomínejte, že emulátor neodpovídá přesně chování reálného zařízení – rozdíly jsou v rychlosti, paměti i v chování senzorů. Proto si pořiďte levný fyzický telefon s čistým systémem a testujte na něm každou větší změnu. Pozor na oprávnění: pokud vaše aplikace žádá přístup k poloze nebo kontaktům, vysvětlete uživateli, proč to potřebujete, a to ještě před žádostí. Jinak ji mnozí odmítnou a vaše aplikace se stane nepoužitelnou.
Nejčastější chyby, které dělají historii nepřehlednou Mezi typické prohřešky patří vágní slovesa jako „oprava”, „úprava”, „vylepšení” bez bližšího určení. Další častý problém je míchání nesouvisejících změn do jednoho commitu – když v jednom commitu opravíte chybu, přidáte novou funkci a přejmenujete proměnnou, je to noční můra. Každá logická změna by měla být ve vlastním commitu, aby se dala v případě potřeby revertovat bez vedlejších škod. A pozor na hlášky typu „hotovo”, „snad to funguje” nebo „nechápu, proč to nešlo”. Tyto zprávy říkají o změně úplně všechno, jen ne to podstatné.
Stavíte REST API v Node.js a Expressu? Základní server s pár route handlers zvládne každý, ale jakmile projekt roste, začnou se objevovat problémy s údržbou, testováním a škálovatelností. Tento článek se zaměří na konkrétní postupy, jak API navrhnout, aby bylo čitelné, robustní a připravené na produkční provoz. Ukážeme si, jak organizovat kód, jak pracovat s chybami a na co si dát pozor při zpracování požadavků.
Jak najít rovnováhu, když už je pozdě Nejdřív si udělejte mapu současného stavu. Projděte si testy v repozitáři a rozdělte je podle toho, co skutečně ověřují. Jednotkové testy, které potřebují databázi, síť nebo souborový systém, jsou ve skutečnosti integrační a je třeba je tak i chápat. Toto překlasifikování vám ukáže, kde je poměr vychýlený. Často zjistíte, že máte stovky jednotkových testů, které jen opakují logiku implementace, a přitom chybí pár klíčových integračních testů pokrývajících hlavní toky aplikace.
Když začínáte s verzováním, první rozhodnutí, které vás čeká, je výběr správného nástroje. Většina týmů dnes volí mezi centralizovanými systémy, kde je historie uložená na jednom serveru, a distribuovanými systémy, kde má každý vývojář kompletní kopii repozitáře. Pro webové projekty, které často vyžadují rychlé nasazení a práci na více větvích, je distribuovaný přístup obvykle vhodnější. Umožňuje vám pracovat offline, experimentovat s větvemi a snadno se vracet k předchozím stavům. Než ale začnete, ujistěte se, že máte jasno v tom, jaké soubory do repozitáře vůbec patří – obvykle to nejsou vygenerované soubory ani konfigurace s hesly.
Druhý problém je vynechání kontextu. Commit „změna konfigurace” může znamenat cokoliv – změnu portu, přidání proměnné prostředí, úpravu timeoutu. Vždy uveďte, co konkrétně a proč. Třeba „zvýšení timeoutu na 30 s kvůli pomalé odpovědi externí API”. Tím dáváte budoucímu čtenáři šanci rozhodnout, jestli je změna relevantní pro jeho problém, aniž by musel prolézat celý diff. A pokud používáte ticketovací systém, zmínka o čísle úkolu je užitečná – ale ne místo popisu, nýbrž jako doplněk.
Při psaní nových testů dodržujte jednoduché pravidlo: jednotkový test pro logiku, integrační test pro spolupráci. Pokud píšete test pro třídu, která komunikuje s externí službou, nepoužívejte mock pro celé rozhraní, ale jen pro tu část, která je pro daný test podstatná. Tím předejdete tomu, že test projde, ale v reálném běhu se spojení rozpadne. Naopak u integračních testů nepoužívejte produkční data – vytvořte si malou testovací databázi s pevně danými hodnotami, abyste měli výsledky reprodukovatelné.
Nezapomínejte ani na testy. Pokud používáte jeden testovací framework pro více jazyků, ujistěte se, že máte správně nastavenou cestu k testovacím souborům. Častou chybou je, že editor hledá testy podle vzoru, který neodpovídá všem jazykům. Výsledkem je, že testy pro jeden jazyk se spouštějí, pro druhý ne. Vytvořte si vlastní skript, který testy spustí pro všechny jazyky najednou, a přiřaďte mu klávesovou zkratku.
Nakonec si osvojte zvyk psát commit zprávu ještě před tím, než commitujete, ne až po něm. Když si ji napíšete nejdřív, zjistíte, jestli vlastně víte, co děláte. Pokud nedokážete formulovat, co změna dělá, možná je změna příliš velká nebo nejasná. Dobrá commit zpráva je také sebereflexe – nutí vás myslet v logických celcích. Začněte dnes a za pár týdnů zjistíte, že historie vašeho projektu přestala být hřbitovem nesrozumitelných hesel a stala se nástrojem, který skutečně funguje.
If you beloved this posting and you would like to obtain extra information pertaining to číst dál kindly pay a visit to our own web-site.