Koberce a čalounění osvěžíte domácím roztokem z octa a vody – smíchejte jeden díl octa se třemi díly vody a nastříkejte na skvrny. Po pěti minutách vykartáčujte a osušte hadříkem. Tento postup funguje i na zaschlé nečistoty od jídla. Důležité je skvrny netřít silou, ale spíše tupovat – předejdete tomu, aby se dostaly hlouběji do vláken. Jestliže je v autě cítit cigaretový kouř, vysypte koberce jedlou sodou, nechte působit přes noc a pak vysajte.
Kabinový filtr je jednou z nejméně viditelných, ale nejvíce opomíjených součástí vozu. Stará se o to, aby vzduch, který dýcháte při jízdě, byl čistý – zachycuje pyl, prach, exhalace i nepříjemné pachy. Mnoho řidičů ale jeho výměnu odkládá, dokud se neobjeví problém. Jenže v tu chvíli už filtr plní spíše roli zdroje bakterií než ochrany.
Nejčastější chyba, která zkracuje životnost filtru i zdraví Největší chybou je řídit se pouze intervalem servisní prohlídky. Výrobci obvykle doporučují výměnu každých 15 000 až 30 000 kilometrů, ale skutečný interval závisí na podmínkách jízdy. Městský provoz s častým stáním v kolonách, jízda za smogu nebo parkování pod listnatými stromy zatíží filtr mnohem rychleji. Pokud jezdíte převážně ve městě, klidně ho vyměňte po roce, i když je najeto méně kilometrů. Stejně tak na jaře, když začne pylová sezóna, je vhodné filtr vyměnit před tím, než se problémy projeví.
Jak poznat, že je čas filtr vyměnit? Nejjednodušším signálem je snížený průtok vzduchu z ventilace. Když zapnete topení nebo klimatizaci a cítíte, že vzduch proudí slaběji, případně se objevuje nepříjemný zatuchlý zápach, je to jasná známka. Dalším vodítkem je zvýšená vlhkost na oknech, která nezmizí ani po zapnutí odmrazování. Pokud se u vás tyto příznaky objeví, nečekejte – filtr už dávno neplní svou funkci.
Pravidelná výměna ostřikovací kapaliny není jen otázkou komfortu – špatně čistící sklo snižuje viditelnost a zvyšuje riziko nehody. Věnujte tomu deset minut jednou za půl roku a systém ostřikovačů vám vydrží bez poruch. Když uvidíte, že stěrače začínají rýhovat, je to signál, že je čas na výměnu i nich – ale to už je jiný příběh.
Jak pneumatiky na ráfcích správně uložit Ideální je skladovat pneumatiky na ráfcích ve stoje, tedy kolmo k podlaze, a každý měsíc je pootočit o čtvrtinu otáčky. tím se rovnoměrně rozloží zatížení a zabrání se vzniku plochých míst v kontaktní ploše. Pokud je skladujete na sobě, tedy horizontálně naskládané, hrozí deformace spodních pneumatik tíhou těch horních. Tuto metodu volte jen krátkodobě, maximálně na pár týdnů, a mezi jednotlivé pneumatiky vložte měkkou podložku, třeba karton.
Při výměně se vyplatí zkontrolovat i okolí filtru. Často tam najdete spadané listí, jehličí nebo dokonce myší hnízda. Tyto nečistoty nejen ucpávají nový filtr, ale také mohou zanést vodu do ventilace. Očistěte proto prostor vysavačem nebo hadříkem, a pokud najdete vlhkost, zkontrolujte, zda nejsou ucpané odvodňovací kanálky. Tento krok mnoho lidí vynechává, a pak se diví, že nový filtr brzy zapáchá.
Dalším častým problémem je parkování na svahu. Pokud necháte auto na kopci, vždy zatáhněte ruční brzdu a zařaďte rychlost, a to i u automatické převodovky. U manuálu platí, že při parkování do kopce zařadíte jedničku a při parkování z kopce zpátečku. Tím zabráníte tomu, aby se auto rozjelo, i když ruční brzda selže. Kola natočte k obrubníku – to je další pojistka, kterou mnoho řidičů opomíjí. Tyto detaily rozhodují o tom, jestli se auto přes noc nepřemístí o pár metrů dál.
Když necháte pneumatiky nasazené na ráfcích přes zimu nebo delší dobu, jejich životnost se může výrazně zkrátit, pokud nebudete dodržovat základní pravidla. Nejde jen o teplotu nebo vlhkost, ale především o způsob uložení a tlak vzduchu. V tomto článku se podíváme na to, co konkrétně ovlivňuje stav pneumatik, když zůstávají na discích, a jak tomu předejít.
Když v bytě náhle přestanou fungovat zásuvky v jedné místnosti, ale světla v kuchyni svítí dál, nemusí jít o poruchu spotřebiče ani o výpadek v síti. Nejčastějším viníkem bývá vypadlá pojistka, respektive jistič. Než začnete shánět odbornou pomoc, vyplatí se podívat do rozvaděče a provést základní kontrolu. Tento úkon zvládne každý, kdo dodrží pár bezpečnostních pravidel a nerozšroubuje přitom polovinu bytu.
Po vysávání přichází na řadu čištění plastových částí. Na palubní desku naneste přípravek na plasty, ale ne stříkejte přímo na ni – nastříkejte na utěrku a teprve pak otírejte. Tím zabráníte tomu, aby se přípravek dostal do spár a na ovládací prvky. U displejů a tlačítek použijte jen mírně navlhčenou utěrku, žádný agresivní čistič. Pozor na silikonové lesky, které zanechávají mastný film a přitahují prach – raději zvolte přípravky s matným efektem, které vypadají přirozeněji.
When you have virtually any concerns relating to exactly where and also how you can use zdroj informací, you’ll be able to e mail us in our webpage.