Začněte tím, že si pořídíte kvalitní tlakoměr. Digitální modely bývají přesnější než klasické ruční, ale i ty fungují dobře, pokud je používáte správně. Nezapomeňte, že tlak se měří na studené pneumatice, ideálně ráno před jízdou nebo alespoň po třech hodinách stání. Při jízdě se pneumatika zahřívá a tlak se zvyšuje, takže měření po delší cestě vám dá zkreslené údaje. Pokud nemáte tlakoměr, můžete použít ten na čerpací stanici, ale počítejte s tím, že bývá méně přesný.
Pneumatiky na ráfcích skladujte vždy ve svislé poloze, pokud jsou nahuštěné. Můžete je postavit vedle sebe a jednou za měsíc je pootočit o čtvrtinu otáčky. Tím se vyhnete vzniku plochých míst. Vodorovné skládání na sebe je vhodné pouze pro pneumatiky bez ráfků, a i tak maximálně do výšky čtyř kusů. U kol s ráfky hrozí, že spodní kolo ponese celou váhu a deformace se projeví na vnitřní straně patky, která pak nedosedá správně na ráfek.
Co rozhoduje o tom, jak dlouho kola vydrží? Klíčový je tlak vzduchu. Před uskladněním nafoukněte pneumatiky na hodnotu uvedenou výrobcem vozidla, ne na nižší „úspornou” hodnotu. Pokud tlak klesne, začne se pneumatika na ráfku pootáčet a bočnice se ohne. Stejně důležité je místo uložení: suchý a tmavý prostor s teplotou mezi 10 a 25 stupni Celsia. Přímé slunce, mráz a vlhko způsobují mikrotrhliny v pryži. Pokud nemáte ideální prostor, alespoň kola přikryjte neprůhlednou plachtou a podložte je dřevěnými hranoly.
Nejčastějším prohřeškem, na který policie upozorňuje, je neplatná lékárnička. Česká lékárnička má totiž omezenou trvanlivost, obvykle pět let. Pokud máte doma starou lékárničku, kterou jste zdědili po rodičích, raději si kupte novou. Až budete kupovat novou, zkontrolujte si její obsah – měl by obsahovat obinadla, náplasti, trojcípý šátek a další základní zdravotnický materiál. Pozor si dejte i na výstražný trojúhelník, který musí být vybaven podstavcem a musí splňovat normu. Levné varianty z tržnic se často rozpadají a při kontrole neobstojí. Kvalitní trojúhelník poznáte podle toho, že je pevný a má stabilní podstavec, který se nepřevrátí ani při silném větru.
Kontrola výfukového systému by se měla stát součástí pravidelné sezónní údržby, nejlépe dvakrát ročně. Kromě poslechu a vizuální prohlídky si můžete pomoci i jednoduchým testem – při běžícím motoru zacpěte na chvíli koncovku rukou v silné rukavici. Pokud motor začne dusit a po chvíli se zvuk výrazně změní, systém je těsný. Když neucítíte žádný odpor, hledejte netěsnost po celé délce potrubí. Tento trik funguje jen u starších vozů bez elektronického řízení klapky, ale pro běžnou orientaci stačí.
Prohlídka za studena i za tepla: co odhalí každá fáze Kontrolu rozdělte na dvě fáze. Za studena zkuste rukou obejmout jednotlivé spoje výfukového potrubí a zjistit, zda jsou těsné. Větší vůle nebo rezavé šrouby u svorek často signalizují budoucí netěsnost. Poté nastartujte motor a nechte vůz zahřát. Za tepla se výfuk rozpíná a praskliny v oblasti svarů se zvětšují, takže je lépe uslyšíte. Poslechněte si zvuk od přední části systému, v místě pod motorem, i od koncovky vzadu. Pokud slyšíte „bublání” nebo pískání, je to jasný znak netěsnosti.
Základní výbava, kterou musíte mít, je dána vyhláškou. Patří sem povinné ručení, které sice není fyzicky v autě, ale musíte ho mít sjednané. Z fyzických věcí to jsou: autolékárnička, výstražný trojúhelník a reflexní vesta. Tyto tři kusy by měly být v každém autě bez ohledu na to, jestli jezdíte jen po městě, nebo plánujete dlouhou cestu. Důležité je, aby lékárnička byla originálně zabalená a neprošlá. Mnoho řidičů má doma starou lékárničku z dědy, která už dávno nesplňuje požadavky. Kontrola se zaměřuje i na to, zda je vesta opravdu reflexní a není jen obyčejná oranžová bunda.
Při svépomocné kontrole mějte na paměti, že některé spoje jsou opatřeny měděným mazivem, které vypadá jako koroze. Nezaměňujte proto zelenohnědé zbarvení na závitech za rez. Také se vyvarujte poklepávání na tlumič kladivem – uvnitř je vložka z minerální vlny a čedičových vláken, která se při úderu může uvolnit a ucpat výfuk. Pokud najdete jen malou prasklinku, můžete ji dočasně utěsnit speciální tmelem, ale berte to jako nouzové řešení. Rychlá oprava svařením nebo výměna těsnění u svorek je vždy vhodnější než odkládání – zanedbaný výfuk vám totiž časem „sežere” i katalyzátor, který stojí mnohem víc než celý tlumič.
Častou chybou je zaměřit se jen na samotný tlumič. Netěsnost v přední části systému, blízko motoru, se projevuje úplně jinak – můžete cítit zápach spalin v interiéru, protože se kouř dostává přes přepážku do kabiny. V takovém případě neotálejte. Dlouhodobé dýchání výfukových plynů není radno podceňovat. Také si všimněte, zda z koncovky nevychází nadměrně bílý nebo černý kouř – to už nesouvisí s výfukem, ale s motorem, a kontrola výfuku vám v tomto případě nepomůže.
If you cherished this article and also you would like to get more info concerning Rekonstrukce Bytu i implore you to visit our own web-page.