Pokud jste nikdy nespořili, začněte jednoduše: otevřete si samostatný účet, na který vám chodí pravidelná částka hned po výplatě. Ideální je nastavit trvalý příkaz, který proběhne automaticky – tím obejdete vlastní vůli, která je u spoření největší překážkou. Částku si zvolte tak, abyste ji nepocítili v běžném životě, ale zároveň aby nebyla směšně malá. Častou chybou je začít s maximální možnou částkou a po dvou měsících zjistit, že ji nemůžete dodržet, protože jste zapomněli na jiné pravidelné výdaje.
Jak se vyhnout nejčastějším chybám při sjednávání smlouvy Největší pastí bývá automatické prodlužování smlouvy s vysokým poplatkem za správu. Po každé změně zákona se objeví vlna nabídek na převod do novějších fondů, ale ne všechny převody jsou výhodné. Než podepíšete souhlas s převodem, zeptejte se na vstupní poplatek, na poplatek za zhodnocení a hlavně na to, co se stane s vašimi naspořenými prostředky, když požádáte o výplatu. Často zjistíte, že stará smlouva s vyšším poplatkem je po započtení všech nákladů lepší než nová, která láká na nižší úroveň.
Rozhodnutí, zda si přizvat finančního poradce, často visí na jediné otázce: řešíte jednorázový problém, nebo dlouhodobou strategii? Pokud potřebujete pouze sjednat povinné ručení či vybrat spořicí účet, zvládnete to sami během pár hodin. Poradce se vyplatí ve chvíli, kdy se vaše finanční situace komplikuje – hypotéka, investice na více let, zajištění rodiny nebo daňové plánování. Pak už nejde o produkt, ale o proces, který vyžaduje souvislý dohled a korekce.
Začněte s kapesným. Nejdůležitější je pravidelnost a jasná pravidla. Domluvte se, co všechno si dítě z kapesného hradí – zda třeba sladkosti, hračky nebo vstupné s kamarády. Naopak základní potřeby jako jídlo nebo školní pomůcky by měly zůstat na rodičích. Kapesné dávejte vždy ve stejný den a ve stejné výši, ideálně v hotovosti, aby si dítě mohlo peníze fyzicky osahat a počítat je. Jakmile děti povyrostou, můžete část vyplácet na účet, ale to už vyžaduje schopnost abstrakce.
Častou chybou je, že rodiče dětem vše kupují bez vysvětlení a pak se diví, že nemají úctu k penězům. Stejně problematické je dávat peníze jako odměnu za dobré známky nebo pomoc v domácnosti. Tím se děti naučí, že peníze jsou náhradou za povinnosti, ne nástroj pro dosažení vlastních cílů. Mnohem vhodnější je propojit peníze s hodnotou práce – u starších dětí můžete nabídnout přivýdělek za činnosti, které přesahují běžné domácí povinnosti, jako je například mytí auta nebo úklid garáže.
Učte je plánovat a rozlišovat přání od potřeb Když dítě dostane peníze, chce je obvykle utratit okamžitě. Pomozte mu rozdělit finance do tří kategorií: utratit, ušetřit a sdílet. Můžete použít tři zavařovací sklenice nebo obálky s popisky. U každé kategorie si povídejte, co do ní patří a proč. Důležité je nezakazovat impulzivní nákupy úplně – nechte dítě, aby si někdy koupilo zbytečnost, a pak ho veďte k reflexi, jestli ho ta věc bavila déle než týden. Tím se přirozeně učí, že peníze jsou omezený zdroj a že každá volba má své důsledky.
Typickým omylem je předpoklad, že při odstoupení od půjčky nemusíte splatit jistinu. To je špatně – musíte vrátit to, co jste si půjčili, a zaplatit úrok za dobu, po kterou jste peníze měli k dispozici. U pojištění se vrací pojistné, ale mohou být účtovány správní náklady. U e-shopů prodejce musí vrátit peníze do 14 dnů od odstoupení, ale může počkat s vrácením, dokud zboží neobdrží zpět. Pokud jste zaplatili kartou, peníze by měly jít zpět na stejný účet.
U nákupů na e-shopu je pravidel, že pokud nakupujete jako spotřebitel, máte právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů od převzetí zboží. Tuto lhůtu lze prodloužit, pokud prodávající nesplnil informační povinnost – třeba vám nesdělil, že máte právo na odstoupení. V takovém případě se lhůta prodlužuje až na 12 měsíců a 14 dnů. Důležité je, že zboží musíte vrátit nepoškozené, ale to neznamená, že jej nesmíte rozbalit a vyzkoušet. Pokud byste ale zboží používali nad rámec běžného prohlédnutí, může prodejce požadovat slevu z kupní ceny.
Základním krokem je zjistit aktuální výši nesplacené jistiny a úrokových nákladů, které byste ještě zaplatili v případě, že úvěr splatíte v původním termínu. K tomu využijte předepsaný splátkový kalendář, který máte ve smlouvě, nebo si vyžádejte od poskytovatele přehled o celkové zbývající částce. Od tohoto čísla pak odečtěte poplatek za předčasné splacení, který je v mnoha případech stanoven jako procento z předčasně hrazené částky, někdy však bývá fixní. Porovnejte obě hodnoty – pokud je poplatek vyšší než úspora na úrocích, předčasné splacení se jednoduše nevyplatí.
If you are you looking for more info regarding odkaz zde take a look at the web site.