Na závěr přichází montáž samotných desek. Šroubujte je do latí v rozestupech maximálně 20 centimetrů, hlavy vrutů lehce zapusťte. Spáry mezi deskami vyplňte tmelem a přelepte skleněnou páskou. Po zaschnutí povrch přebruste a můžete nanášet finální úpravu. Pokud budete postupovat v tomto pořadí, získáte teplé podkroví bez tepelných mostů a s čistým, rovným stropem, který vydrží dlouhá léta.
Při nákupu se vyplatí ověřit si, zda deska skutečně nese označení vhodné pro vlhké prostředí – obvykle se uvádí jako typ H2 nebo HF. Všímejte si také tloušťky a šířky, protože impregnované desky se vyrábějí v podobných rozměrech jako běžné, ale někdy mají odlišnou hmotnost. Nezaměňujte impregnovanou desku s protipožární – ta má růžovou nebo červenou barvu. Při montáži do koupelny navíc nezapomeňte, že impregnovaný sádrokarton není vodotěsný, pouze odolný vlhkosti. Přímý kontakt s vodou, jako je stříkající voda v okolí vany, stále vyžaduje dodatečnou povrchovou úpravu, například hydroizolační stěrku nebo vhodný nátěr.
Při jakýchkoliv stavebních úpravách je běžné, že se prostupy dodatečně upravují. Největší chybou je odstranění původní požární ucpávky pro přidání nového kabelu. Pokud potřebujete prostup rozšířit, musíte odstranit celou stávající ucpávku a vytvořit novou, a to podle stejné certifikované skladby. Pouhé doplnění tmelu do částečně vyplněného prostupu nestačí, protože neznáte vnitřní strukturu původní skladby a nemůžete zaručit její požární odolnost. Vždy postupujte podle pokynů výrobce systému.
Na závěr ještě jedna rada, která se týká i zkušených kutilů: nikdy nevěřte tomu, že sádrokarton drží všude stejně. Pod povrchem může být polystyren, minerální vata nebo elektroinstalace, a to mění chování materiálu. Před vrtáním si proto zkontrolujte, zda v místě nejsou zásuvky nebo vypínače, a použijte detektor kovů, pokud máte pochybnosti. Pokud si nejste jistí hloubkou, vždy vrtte s kratším vrtákem a raději otvor předvrtejte tenčím průměrem, který pak rozšíříte na potřebnou velikost. Tento postup zabere pár minut navíc, ale ušetří vám nepříjemné opravy, které by jinak skončily tmelem a novou barvou.
Samotná minerální vlna musí být v prostupu zhutněna tak, aby vyplnila celý průřez. Plastové potrubí nebo kabelové žlaby vyžadují odlišný přístup než kovové trubky. U plastového potrubí dochází při požáru k jeho změknutí a odpadnutí, což znamená, že se v prostupu vytvoří větší otvor. Pro tyto případy se používají speciální manžety nebo návleky, které se nasazují na potrubí a při požáru se smrští a stlačí potrubí, čímž zamezí vzniku průchozího otvoru. Nezapomeňte, že tmel nesmí přijít do kontaktu s hořlavým povrchem bez izolace.
Při rekonstrukci koupelny nebo kuchyně často narazíte na dvě varianty sádrokartonu, které vypadají téměř stejně. Přesto se zásadně liší chováním při styku s vodou. Impregnovaný typ poznáte podle zeleného nebo zelenomodrého odstínu papírové krycí vrstvy, zatímco běžný sádrokarton má barvu světle šedou až béžovou. Tento barevný rozdíl je první a nejspolehlivější orientační pomůckou, ale pozor – někteří výrobci používají i jiné odstíny, takže se vždy dívejte na etiketu a technický list.
Při řezání a šroubování impregnovaného sádrokartonu buďte opatrnější – vrstva papíru je o něco tužší a hůře se řeže. Používejte ostrý nůž a řezejte vždy z lícové strany. Pro upevnění v koupelně volte nerezové vruty nebo vruty s povrchovou úpravou, aby vám časem nezačaly korodovat. Spoje a hrany impregnovaných desek je vhodné zpevnit skelnou páskou a tmely určenými pro vlhké prostředí, jinak se v místě spár mohou objevit mikrotrhlinky, které snižují životnost konstrukce. Po zatmelení je nutné celý povrch napenetrovat a následně natřít barvou s protiplísňovým účinkem – jen tak získáte skutečně funkční a trvanlivou stěnu.
Zateplení podkroví pod šikminami patří k nejnáročnějším stavebním úpravám, zejména když do prostoru zasahují nosné trámy. Místo toho, abyste se jim vyhýbali složitými konstrukcemi, můžete je chytře obejít a vytvořit rovný povrch pro sadrokarton. Klíčem je správné napojení tepelné izolace na dřevěné prvky a zajištění dostatečného provětrávání.
Než začnete řezat, změřte si přesně průměr trubek a vzdálenost od stěny. Nejpraktičtější je vytvořit šablonu z tvrdého papíru nebo tenkého kartonu, kterou přiložíte na desku a obkreslíte. Řezání otvorů provádějte vždy z lícové strany – předejdete tak vytržení papíru u hrany. Pro kulaté otvory používejte korunku nebo pilku na sádrokarton, pro obdélníkové pak ostrý nůž a pilku na sádrokarton. Nezapomeňte na spárovací hmotu, která vyplní případné mezery, ale lepší je nechat si rezervu maximálně dva až tři milimetry. Větší vůle se pak musí řešit lištami nebo tmelem, což je zbytečná práce.
If you loved this posting and you would like to acquire more data with regards to úLožné Prostory v maléM bytě kindly visit the web page.