Hydroizolace se nanáší na napenetrovaný podklad vždy před pokládkou obkladů. Nejprve je nutné zatmelit všechny spoje mezi deskami a rohy opatřit těsnicí páskou. Teprve poté přichází na řadu tekutá hydroizolační fólie. Nanáší se obvykle ve dvou vrstvách, přičemž druhá vrstva se aplikuje kolmo na směr první, aby byl povrch rovnoměrně pokrytý. Důležité je pracovat i na místech, která nejsou na první pohled vystavena vodě – například za toaletou pod umyvadlem nebo v prostoru pod vanou.
Nejdříve si připravte otvor. Příčka musí být vyztužená dřevěnými nebo ocelovými profily v místě, kde budou dveře. Pokud profily chybí, je nutné je dodatečně přidat nebo použít chemické kotvy. Samotná sádrokartonová deska unese jen malé zatížení, a proto se bez výztuže neobejdete. Před montáží zkontrolujte svislost a šířku otvoru – ideální je nechat si rezervu 1 až 2 centimetry na montážní pěnu a vyrovnání.
Nejprve si připravte profilovou konstrukci. Vata se vkládá až po osazení svislých nosných profilů, ale před zaklopením druhé strany. Nakrájejte pásy na šířku o dva až tři centimetry větší, než je vzdálenost mezi profily. Obvykle to bývá 60 nebo 62,5 cm. Materiál se pak do dutiny lehce natlačí, čímž se zajistí, že nevzniknou mezery, kudy by zvuk procházel. Řezání provádějte ostrým nožem na podložce, kterou vám nevadí zničit, a vždy používejte rukavice – jemné skleněné vlákno dráždí pokožku i dýchací cesty.
Míchání tmelu má svá pravidla. Prášek vždy sypejte do vody, ne naopak – předejdete tak hrudkám. Použijte vrtuli s pomalými otáčkami a míchejte maximálně dvě minuty. Po krátké pauze (asi pět minut) směs promíchejte znovu, aby se aktivovaly pojivé složky. Konzistence by měla připomínat hustou zakysanou smetanu. Pokud je tmel příliš řídký, teče ze špachtle a vytváří bubliny. Příliš hustý se špatně roztírá a po zaschnutí zanechává hrboly. Vždy míchejte čistou vodu – mastnota nebo zbytky staré hmoty způsobí, že tmel nebude držet.
Jak poznat rozdíl podle jednoduchého testu Nejspolehlivější způsob, jak rozlišit oba typy, je podívat se na řeznou hranu. Impregnovaný sádrokarton má jádro obarvené dozelena nebo do modra, zatímco běžný typ má jádro bílé nebo světle šedé. Pokud si nejste jistí, navlhčete malou plochu povrchu vodou. Impregnovaná deska vodu nevsákne okamžitě, ale vytvoří kapky, které po chvíli stečou. Běžný typ vodu absorbuje rychle a povrch ztmavne. Tento test provádějte na odřezku, abyste nepoškodili celou desku.
Než začnete s obkládáním, vyzkoušejte, zda je povrch opravdu nepropustný. Jednoduchý test spočívá v tom, že na izolaci nalijete trochu vody a po chvíli zjistíte, jestli se vsákla. Pokud voda drží, je připraveno k dalšímu kroku. V opačném případě je nutné přidat další vrstvu nebo opravit poškozená místa. Tento postup vám ušetří nejen čas, ale především peníze spojené s případnými opravami, které by jinak byly nevyhnutelné.
Při nákupu si vždy ověřte, co přesně kupujete. Neptejte se jen na „zelený sádrokarton”, protože někteří prodejci mohou nabídnout běžný typ s barevným povrchem. Požadujte konkrétní označení vlhkostní odolnosti, které je vytištěno na desce. Tím se vyhnete tomu, že po roce objevíte plíseň nebo zvlněné povrchy. Správná volba vás vyjde dráž, ale ušetří za předělávky.
Výběr správného tmelu na sádrokarton není jen o barvě obalu. Nejčastější chybou je sáhnout po univerzálním tmelu, který sice rychle schne, ale při větším zatížení praská. Pro první vrstvu použijte tmel s vyšší plnící schopností, který vyplní nerovnosti a spoje. Na finální vrstvu pak zvolte jemnější hmotu, která se lépe brousí a nezanechává škrábance. Nezapomínejte, že každý tmel má jinou dobu zpracovatelnosti – pokud mícháte více než potřebujete, riskujete, že hmota ztvrdne dřív, než ji spotřebujete.
Samotná montáž začíná usazením zárubně do otvoru. Podložte ji distančními klíny a pomocí vodováhy vyrovnejte do všech směrů. Zárubeň připevněte k profilům pomocí vrutů do kovu nebo do dřeva – délku vrutů volte tak, aby prošly deskou a pevně držely v profilu. Šrouby utahujte postupně, křížem, aby nedošlo k deformaci rámu. Po ukotvení vyplňte mezeru mezi zárubní a příčkou montážní pěnou, ale pozor – pěna při tuhnutí roztahuje rám. Proto ji nanášejte v tenkých vrstvách a nechte ji zatuhnout s rozpěrkami uvnitř zárubně.
Koupelna patří k místům, kde je vlhkost neustálým společníkem. Sprchový kout, vana, umyvadlo – všude se voda dostává do kontaktu se stěnami a podlahou. Pokud na tyto plochy položíte sadrokarton bez dodatečné ochrany, dříve nebo později se to projeví. Nasáklý sádrokarton ztrácí pevnost, začne se drolit a na povrchu se objeví nevzhledné hnědé mapy. V nejhorším případě pronikne voda až do nosných konstrukcí, kde způsobí jejich degradaci.
If you have any thoughts with regards to where by and how to use tomasz-zielinski.technetbloggers.de, you can call us at our site.