Procházíte-li dnes Smíchovem mezi kancelářskými komplexy a rušnými třídami, těžko si představíte, že tu ještě před pár staletími rostly tisíce révových keřů. Vinice pokrývaly svahy od Dívčích hradů až po Paví vrch a s nimi i řada usedlostí, jejichž jména dnes známe jen z map nebo tramvajových zastávek. Zaniklé usedlosti jako Kanálka, Klamovka nebo Švédský dvůr nejsou jen položky v turistickém průvodci, ale reálná místa, kde můžete dodnes narazit na kamenné sklepy, staré zídky nebo třeba zbytky lisů.
Nejdůležitější je nepodlehnout dojmu, že jde o gotickou stavbu. Dům byl ve středověku, ale jeho dnešní podoba pochází z přelomu 16. a 17. století. Vznikla přestavbou staršího objektu, který původně patřil rodu Pernštejnů. Mnozí návštěvníci dělají tu chybu, že hledají temné středověké kobky a tajné chodby, a pak jsou zklamaní. Lepší je přijít sem s tím, že se díváte na ukázku renesanční architektury s přidanou legendou, ne na skutečné sídlo černokněžníka.
Typickým omylem je také tvrzení, že železná panna byla používána k mučení žen – název vznikl podle vzhledu, ne podle účelu. Ve skutečnosti se tento nástroj používal hlavně pro muže, a to spíše jako výstraha než běžná praxe. Pokud se chcete vyhnout nepříjemnému překvapení, nepokoušejte se hledat repliku panny v místních muzeích na Staroměstském náměstí – žádná tam není. Místo toho si přečtěte informační tabule u sochy mistra Jana Husa, které připomínají spíše církevní historii než krvavé popravy.
Typickou chybou je také zaměňovat Faustův dům s jinou pražskou budovou, třeba s domem U Sixtů na Staroměstském náměstí, který s Faustem také nemá nic společného. Pořiďte si do telefonu mapu s vyznačenou trasou, a pokud cestujete s dětmi, povězte jim předem, že žádného čerta uvidět nemohou. Děti pak nebudou zklamané a naopak ocení hru na hledání symbolů na fasádě. Pro dospělé je pak užitečné si přečíst alespoň jednu z pověstí o Faustovi z české sbírky, abyste při pohledu na dům vnímali příběh, ne jen cihly.
Pokud se pustíte do vlastního průzkumu, nezapomeňte, že většina pozemků je soukromá. Vstup na cizí pozemek bez svolení je přestupek a narazíte-li na zarostlý sklep, rozhodně do něj nevstupujte. Hrozí zřícení i otrava plynem. Mnohem bezpečnější je pozorovat z veřejných cest a pokud vás místo zaujme, zkuste kontaktovat majitele – občas se podaří domluvit prohlídku. Při dokumentaci používejte fotografie s GPS souřadnicemi a zapisujte si vše, co najdete, protože i zdánlivě bezvýznamný detail může pomoci při dataci.
Jak si zážitek z mystické Prahy užít bez zklamání a omylů Pokud chcete spojit návštěvu Faustova domu s ďáblovou biblí, musíte mít jasno: Codex gigas je obrovská středověká kniha obsahující mimo jiné vyobrazení ďábla, ale do Prahy se už nevrátí. Většina legend ji s Prahou spojuje proto, že byla údajně v 17. století odvezena jako válečná kořist. Dnes se nachází v Královské knihovně ve Stockholmu. Z toho plyne praktická rada: nehledejte ji v pražských muzeích ani na výstavách. Pokud vás příběh zajímá, přečtěte si o něm v průvodcích nebo v literatuře o pražských pověstech.
Co se týče samotného terénu, pozor na novodobé úpravy. Při rekonstrukci inženýrských sítí se části starých sklepů zasypaly nebo zpevnily betonem, takže povrchový průzkum nemusí odhalit nic. Zkuste sledovat, kde se na jaře drží sníh déle nebo kde tráva žloutne dřív – to jsou místa s odlišnou skladbou podloží, často se zbytky zdiva. S výsledky ale zacházejte obezřetně, protože podobné projevy mohou mít i jiné příčiny, třeba zasypané studny nebo staré nádrže.
Typickou chybou je snažit se zachytit všechno najednou a během jedné procházky. Výsledkem pak bývá změť nesourodých fotek a poznámek, ze kterých se nedá nic vyčíst. Mnohem lepší je chodit na stejné místo opakovaně, v různou denní dobu a za různého počasí. Jinak vypadá ulice ráno, jinak večer, jinak po dešti. Světlo a stíny mění vnímání architektury víc, než byste čekali. Stejně tak si všímejte, co se děje s prostorem v průběhu roku – stromy mění průhledy, letní zahrádky zakrývají fasády, zimní výklady zase odhalují víc.
Jakmile máte nasbíraný materiál, přichází na řadu jeho uspořádání. Roztřiďte si poznámky podle zvolených témat a zkuste najít, které prvky se ve čtvrti opakují – to je obvykle to, co jí dává charakter. Vyberte si tři až pět nejzajímavějších staveb nebo prostorů a ty popište podrobněji. Nezacházejte ale do suchého výčtu letopočtů a jmen architektů. Zaměřte se raději na to, jak dané místo působí, co se v něm děje a jak ho lidé používají. Takový průvodce pak má hlavu a patu a vy se k němu budete rádi vracet.
In the event you loved this article and you would love to receive much more information concerning http://Kuniunet.Com assure visit the web site.
Tags: úložné prostory v malém bytě