Čtvrtým krokem je kontrola vzduchu. Když se oheň rozhoří, nepřikládejte další dřevo hned, ale počkejte, až plamen stabilizuje. Poté přidejte jedno poleno, a to tak, aby leželo šikmo, ne vodorovně. Tím zajistíte, že se hořící plyn a vzduch budou dobře mísit. Pokud se z komína nebo ohniště kouří, je to signál, že je buď příliš studený vzduch, nebo málo kyslíku. Otevřete přívod vzduchu nebo rozdělte dřevo. Čistý oheň poznáte podle žlutého plamene s modrými základnami a minimálním kouřem.
Prvním a nejviditelnějším příznakem problémů je kouř z komína. Pokud z něj stoupá hustý bílý až šedý dým, který dlouho drží u země, znamená to, že v kamnech nedochází k úplnému spalování. Správně topené suché dřevo produkuje jen slabý, téměř průhledný kouř, který se rychle ztrácí v atmosféře. Dalším varovným signálem je zápach – pokud při topení cítíte typický štiplavý pach spáleného dřeva, který dráždí oči a dýchací cesty, spalujete dřevo, které nehoří čistě. Tento zápach je důkazem přítomnosti škodlivých látek, které by se při správném spalování vůbec nevytvořily.
Největší chybou bývá zatopit v kamnech ihned po nanesení barvy. Vytvrzovací proces vyžaduje postupné zvyšování teploty. První zatopení proveďte až po úplném zaschnutí, a to pouze malým množstvím dřeva, aby se povrch ohřál maximálně na 100 °C. Poté nechte kamna zcela vychladnout a opakujte zatopení s vyšší teplotou. Tento cyklus opakujte třikrát až čtyřikrát, než kamna začnete používat na plný výkon. Pokud tento postup přeskočíte, barva sice na povrchu zůstane, ale při prvním silném žáru se vytvoří bubliny a odloupne se.
Prvním krokem je výběr suchého dřeva. Čerstvě pokácené nebo mokré dřevo má vysokou vlhkost, takže místo hoření se nejprve odpařuje voda. To způsobuje kouř, prskání a nízkou výhřevnost. Ideální je dřevo štípané a sušené alespoň šest měsíců na vzduchu, nejlépe pod přístřeškem. Pozor také na jehličnany – smrk či borovice hoří rychle a silně, ale neposkytnou dlouhé žhnutí. Pro hlavní fázi hoření použijte tvrdé dřevo, například buk, dub nebo habr.
Typickou chybou domácností je používání kamen jako spalovny odpadu. Může to být papír, obaly nebo dokonce natřené dřevo. Tím se do ovzduší uvolňují toxické látky, které zanášejí kamna i komín a ničí katalyzátory, pokud je kamna mají. Stejně problematické je topení vlhkým nebo čerstvě pokáceným dřevem. Vlhkost způsobuje nízkou teplotu hoření, tvorbu dehtu a zanášení skla. Ideální je dřevo s vlhkostí do 20 %, které se pozná podle prasklin na koncích a světlého zvuku při zaklepání.
Každá kamna, ať už kachlová, krbová nebo obyčejná železná, vyžadují pravidelnou péči. Bez ní se snižuje účinnost topení, roste spotřeba paliva a zvyšuje se riziko požáru. Základním pravidlem je čistit kamna vždy až po úplném vychladnutí. Horký povrch se nesmí dotýkat vodou ani agresivními prostředky, mohlo by dojít k prasknutí nebo k trvalému poškození povrchu.
Na co se zaměřit při kontrole vlastního topení Chcete-li zjistit, zda vaše topení ještě spadá do ekologické normy, proveďte jednoduchý test. Přiložte do kamen suché dřevo o vlhkosti do 20 % a pozorujte průběh hoření. Ideální stav je rychlý plamen s jasným, světlým ohněm, který brzy přejde na žhnoucí uhlíky. Pokud se oheň škrtí, doutná, nebo se musíte k plamenům vracet, je něco špatně. Dalším ukazatelem je množství popela a sazí. Pokud se vám v komíně rychle tvoří tmavý dehet nebo saze, znamená to, že dřevo nehoří úplně – a to už je vážný problém, který navyšuje emise i riziko požáru.
Typická chyba je sypat na oheň hromadu drobných pilin nebo hoblin. Ty shoří najednou a rychle, ale nevyprodukují dostatek žhavých uhlíků. Místo toho použijte třísky dlouhé alespoň dvacet centimetrů a široké jako dva prsty. Čím větší plocha třísky, tím lépe přenáší teplo na sousední dřevo. Pokud třísky začnou prskat, jsou příliš vlhké – potřebujete suché, které při lámání vydávají čistý lusk.
Pátým krokem je správné přikládání, které prodlužuje hoření a zvyšuje teplo. Nikdy nepřikládejte jen jedno poleno, ale dvě menší, aby mezi nimi vznikl kanál pro vzduch. Zároveň neházejte dřevo celou silou – tím rozbijete žhavé uhlíky, které pak rychleji vychladnou. Před rozhozením nového paliva počkejte, až je předchozí vrstva rozžhavená. Tento postup zajistí rovnoměrné hoření bez plýtvání dřevem. Až oheň skončí, nechte popel vychladnout a použijte ho jako hnojivo – obsahuje draslík, který prospívá rostlinám.
Druhý krok se týká velikosti paliva. Řiďte se pravidlem ‚od nejmenšího k největšímu‘. Začněte s třískami, hoblinami nebo suchou kůrou, na ně položte tenčí větvičky a postupně přidávejte silnější polena. Pokud rovnou hodíte do ohně velké kusy dřeva, plamen se udusí a začne kouřit. Důležité je také nechat mezi jednotlivými kusy dostatek mezer, aby vzduch mohl volně proudit. Oheň potřebuje kyslík, bez něj se mění na doutnání.
Should you loved this informative article and you wish to receive more information relating to Marek-wojcik.Technetbloggers.De generously visit our page.