Většina majitelů řeší psí a kočičí chrup jen tehdy, když zvíře začne zapáchat z tlamy nebo mu vypadne zub. Jenže málokdo ví, že zubní kámen se netvoří jen na povrchu skloviny. Největší problém je pod dásní, kde se usazuje bakteriální plak, který postupně ničí závěsný aparát zubu. Tento proces je nenápadný a často trvá měsíce, než se projeví. Pokud nezasáhnete včas, může skončit ztrátou zubů, a u starších zvířat dokonce zánětem srdeční chlopně. Klíčem není zvíře umýt, ale pravidelně odstraňovat plak ještě před tím, než ztvrdne v kámen.
Nejprve ověřte, zda štěně vůbec vnímá váš povel jako důležitý. Pokud ho učíte přivolání pouze doma, kde nemá žádné rozptýlení, na zahradě se ocitne v úplně jiné situaci. Začněte s krátkými lekcemi na místě, kde je málo rušivých podnětů – ideálně na prázdné části zahrady, kde pes vidí na vzdálenost několika metrů. Používejte hodnotnou odměnu, kterou jinde nedostává, a povel vyslovte jednou, klidně a zřetelně. Pokud pes nepřijde, nepokračujte v opakování, ale počkejte, až se k vám přiblíží sám, a pak ho odměňte.
První týdny života štěněte jsou rozhodující pro jeho zdraví i vztah k jídlu. Mnozí chovatelé sahají po prvním granulátu z regálu, ale skutečná správná výživa začíná už u chovatele, kde štěně tráví první měsíce. Zjistěte si, čím bylo štěně krmeno dosud, a připravte mu stejné krmivo alespoň na první dny. Náhlá změna stravy totiž způsobí zažívací potíže, průjem a zbytečný stres. Ideální je postupný přechod: první dva dny smíchejte 75 % původního krmiva s 25 % nového, třetí až čtvrtý den poměr upravte na polovinu, a teprve kolem pátého dne můžete přejít na nové krmivo zcela.
Frekvence krmení se odvíjí od věku. Do osmi týdnů štěně obvykle přijímá mléko od matky, ale už od čtvrtého týdne začíná přibírat tuhou stravu. Po odstavu, tedy mezi šestým a osmým týdnem, je nutné krmit čtyřikrát denně. Od tří měsíců přejděte na tři jídla denně, od šesti měsíců na dvě. Dospělému psu stačí jedno až dvě jídla, ale štěně nikdy nenechávejte bez jídla déle než dvanáct hodin, protože má malý žaludek a rychlý metabolismus.
Prevenci tedy berte jako rutinu, ne jako jednorázovou akci. U štěňat a koťat začněte s manipulací s tlamou už odmalička, aby si zvíře zvyklo na dotek. U dospělých zvířat, která čištění odmítají, můžete použít enzymové pasty, které se nanášejí na zuby bez kartáčku, ale jejich účinnost je nižší. Alespoň jednou ročně nechte veterináři zkontrolovat chrup, ideálně při očkování. Pokud zjistíte, že zvíře žvýká jen na jedné straně, má zvýšené slinění nebo mu vypadávají zuby, neváhejte s návštěvou ordinace. Včasný zásah může ušetřit zvířeti bolest a vám nemalé výdaje za komplikované ošetření.
Velikost porce vždy přizpůsobte věku, hmotnosti a aktivitě štěněte. Na obalu krmiva najdete orientační dávkování, ale každý pes je jiný. Sledujte tělesnou kondici: žebra by měla být hmatatelná, ale ne viditelná. Pokud štěně po jídle do půl hodiny nežere, porce byla příliš velká; pokud naopak neustále hladoví a prosí, zvyšte dávku o desetinu. Voda musí být čerstvá a vždy dostupná, zejména při suchém krmivu.
Nejdůležitější je začít ochlazovat tělo zvenku, ale šetrně. Polévejte psa vlažnou vodou, nikdy ledovou. Ledová voda způsobí stažení cév, které zabrání odvodu tepla z jádra těla, a může vyvolat šok. Začněte od hlavy, krku a břicha, poté pokračujte na tlapky. Pokud je pes schopen, nabídněte mu vlažnou vodu k pití – po malých dávkách. Větší množství najednou může vyvolat zvracení, což stav zhorší. Do tří minut od začátku ochlazování byste měli vidět zlepšení dechu.
Když rtuť teploměru vyšplhá vysoko, pes se nepotí jako člověk. Ochlazuje se pouze zrychleným dýcháním a omezeně tlapkami. Proto je přehřátí u psů tak zákeřné a rychlé. Mnoho chovatelů podcení první příznaky – zrychlený dech, nadměrné slinění, zarudlé dásně. Pokud si těchto signálů nevšimnete včas, může dojít k selhání orgánů během desítek minut. Základní pravidlo zní: okamžitě přerušte aktivitu a přesuňte psa do stínu, ideálně do chladné místnosti.
Dalším pilířem výchovy ke zdraví je prevence parazitů. Kromě běžných vnějších parazitů, jako jsou blechy a klíšťata, pozor na vnitřní parazity. Štěňata a koťata by měla být odčervena podle schématu, ale dospělá zvířata potřebují odčervení alespoň dvakrát ročně. Pokud zvíře chodí venku a loví myši, je riziko vyšší. Volte přípravky podle hmotnosti a druhu zvířete – nikdy nepoužívejte přípravek pro psa na kočku. Pozor také na antiparazitika ve formě obojků, která mohou u citlivých jedinců vyvolat podráždění kůže.
If you have any thoughts regarding the place and how to use Rady pro rekonstrukci, you can make contact with us at our web-site.