Klasické hry, které děti milují a vy si je snadno zapamatujete Jednou z nejoblíbenějších her je „Na sochy” – děti běhají na hudbu, a když hudba přestane hrát, musí ztuhnout jako socha. Kdo se pohne, vypadává. Tato hra rozvíjí kontrolu pohybu a je legrační, když děti předvádějí vtipné pózy. Další skvělou aktivitou je „Barevný honič”: vykřiknete barvu, a děti musí co nejrychleji najít danou věc v okolí – žlutý list, červený květ, modrý kámen. Tím si procvičí pozorování a rozlišování barev.
Máte-li k dispozici křídu, nakreslete na chodník klasycký „Panáka” nebo „Člověče, nezlob se” ve velkém formátu. Děti mohou házet kamínkem a skákat po políčkách. Tato hra trénuje rovnováhu a počítání. Pro menší děti (3–4 roky) stačí jednoduché skákání po barevných kolečkách. Vždy počítejte nahlas, aby se děti učily čísla přirozeně.
Výbava je až na posledním místě – ne na prvním. Pláštěnka, moskytiéra, nánožník a taška na drobnosti se dají dokoupit kdykoli. Podstatná je konstrukce a funkčnost. Pokud kočárek kupujete jako rodinu, zapojte do testování oba partnery – to, co vyhovuje vyššímu člověku, nemusí sedět menšímu. Zkuste si otevřít a zavřít kočárek desetkrát za sebou, abyste zjistili, jestli vás po týdnu nebudou bolet záda. A pokud vybíráte mezi dvěma modely, zvolte ten, který má větší kola – vždy se hodí.
Začněte tím, že si definujete, co přesně chcete omezit. Nejde o to vypnout internet na týden. Jde o to, aby večer mezi 18. a 21. hodinou nebyly telefony v místnosti, kde se pohybujete. Vytvořte nabíjecí stanici mimo obývací pokoj, třeba v ložnici nebo v předsíni. Telefon tam patří od chvíle, kdy přijdete z práce, až do rána. Stejně tak tablety a herní konzole. Děti potřebují jasné fyzické hranice, ne verbální domluvu, kterou lze obejít.
Největší chyba: detox bez náhrady za volný čas Když dětem seberete obrazovky a neřeknete, co budou dělat místo toho, začnou se nudit a vy začnete být nervózní. Připravte si proto konkrétní alternativy, které nevyžadují velkou přípravu. Například krabici s výtvarnými potřebami, stavebnice, nebo jednoduché karetní hry. Důležité je, abyste se do aktivit zapojili i vy. Děti rychle poznají, když jim zakážete telefon a sami přitom kontrolujete zprávy. Váš příklad je silnější než jakýkoli zákaz.
Než vyrazíte, napište si na papír všechny otázky, které vás napadly v posledních týdnech. Často se stává, že v ordinaci pod tlakem času zapomenete na to, co vás trápí, nebo to odbydete jednou větou. Rozdělte si seznam na dvě části: co potřebujete vědět vy (například ohledně dávkování léků nebo režimových opatření) a co je důležité pro dítě (třeba že ho bolí v krku jen ráno). Také si předem zjistěte, zda ordinace používá objednací systém, nebo zda platí pořadí příchodu. To vám ušetří zbytečné čekání a stres.
Základem je připravit si nejen sebe, ale i dítě. Před vstupem do ordinace si s ním v klidu promluvte o tom, co se bude dít. Vyhněte se slovům jako „píchání” nebo „bolest”, pokud to není nezbytné. Místo toho řekněte, že pan doktor nebo paní doktorka se podívá, jak je statečné. U malých dětí pomáhá vzít s sebou oblíbenou hračku nebo knížku, která je zabaví, ale zároveň jim dá pocit bezpečí. Naopak elektronické zařízení s hlasitými hrami může být spíše na škodu, protože ruší ostatní pacienty i samotného lékaře.
Zaměřte se na hmotnost a způsob skládání. Lehké modely se snadno vejdou do kufru auta, ale mívají užší sedák a menší nákupní košík. Těžší kočárky zase zvládnou náročnější terén, ale vynést je do čtvrtého patra bez výtahu je nadlidský výkon. Vyzkoušejte si skládání přímo v prodejně – ideálně jednou rukou, protože druhou budete držet dítě. Typická chyba: koupit kočárek podle fotek na internetu, aniž si ověříte, zda se vám s ním dobře manipuluje v úzké chodbě nebo při nastupování do autobusu.
Dalším účinným nástrojem je změna úhlu pohledu. Když dítě vyvádí, zkuste si říct: „Co se mi tím snaží říct? Co potřebuje?” Možná je unavené, hladové, nebo se nudí. Když pochopíte příčinu, snáz najdete řešení. Místo křiku zkuste sestoupit na úroveň dítěte, podívat se mu do očí a mluvit klidným, ale pevným hlasem. Můžete říct: „Vidím, že tě to štve, ale křičet se nebude.” Tím uznáte jeho pocity a zároveň nastavíte hranici.
Častou chybou je, že rodiče čekají, až už to nevydrží, a pak vybuchnou. Mnohem lepší je zasáhnout dřív, když je ještě hladina stresu nízká. Naučte se rozpoznat, kdy začínáte být podráždění – třeba když máte hlad, jste unavení nebo přetížení prací. Těmto stavům předcházejte: mějte u sebe svačinu, dopřejte si pět minut klidu, nastavte si realističtější očekávání. Často totiž nekřičíme kvůli tomu, co dítě udělalo, ale kvůli tomu, co všechno jsme toho dne už museli zvládnout.
In case you loved this post and you want to receive more details regarding rady pro rekonstrukci generously visit the web page.