Další častou chybou je umístění. Rozmarýn potřebuje plné slunce, minimálně šest hodin denně. Pokud ho dáte na parapet za okno, kde slunce svítí jen dopoledne, začne se vytahovat a ztratí kompaktní tvar. Ideální je jižní nebo západní okno, v létě balkon či terasa. Důležité je také chránit ho před průvanem a prudkými změnami teplot, které způsobují opadávání listů.
Jakmile postranní výhony dorostou na délku asi pěti centimetrů a mají alespoň dva páry listů, zaštípněte i je. Opět odstraňte vrcholový pupen, a to vždy těsně nad párem listů. Tento postup opakujte po celou vegetační sezónu. U intenzivně rostoucích rostlin to znamená zásah přibližně každých deset až čtrnáct dní. Zaštipování je zároveň sklizeň – odstraněné vrcholky používejte do jídla, sušte nebo zamrazte.
Rozmarýn v květináči je vděčná bylina, ale jen do chvíle, než mu začnete příliš pomáhat. Většina pěstitelů ho totiž nezahubí nedostatkem péče, ale přemírou dobrých úmyslů. Klíčem k úspěchu je napodobit středomořské podmínky, tedy sucho, slunce a chudou půdu. Pokud mu dopřejete vše, co si myslíte, že potřebuje, začne žloutnout, ztrácet listy a nakonec uhnívá.
Bylinky pěstované v květináčích i na záhonu mají rozdílné nároky na výživu. Zatímco rostliny v zemi si poradí s půdními zásobami, rostliny v nádobách jsou odkázané na to, co jim dodáte. Základním pravidlem je střídmost – bylinky nejsou žrouti živin, a jejich nadměrné hnojení vede k bujnému růstu, ale méně výrazné chuti. Mnohem důležitější než samotné hnojivo je kvalitní substrát a správná zálivka.
Jak poznáte, že rostlinu přeléváte, a jak ji zachránit Žloutnoucí listy od spodku, hnědé skvrny na listech nebo nepříjemný zápach z půdy – to jsou jasné signály, že kořeny začínají hnít. Pokud to zjistíte včas, můžete rostlinu přesadit do suchého substrátu a odříznout napadené kořeny. Pokud je hniloba pokročilá, pomůže pouze řízek. Odřízněte zdravý výhon, zapíchněte do písku a udržujte mírně vlhký, ne mokrý.
Nezapomínejte také na pravidelnou zálivku a dostatek světla. Zaštipovaná bazalka vytváří hustší korunu, která potřebuje více vody a živin. Pokud ji pěstujete v květináči, dbejte na to, aby substrát nevysychal úplně, ale zároveň nepřelévejte – přemokření vede k hnilobě kořenů. Pravidelným zaštipováním a správnou péčí získáte keříčkovitou bazalku, která vám bude dělat radost celé léto a poskytne mnohem větší úrodu než ta, kterou necháte volně růst.
Ideální postup začíná přípravou. Bylinky omyjte a důkladně osušte, jinak se v troubě spíše zapaří, než usuší. Listy oddělte od stonků, pokud to jde – drobnější lístky schnou rovnoměrněji. Troubu předehřejte na maximálně 40–50 °C. Většina domácích trub má ale nejnižší stupeň kolem 50 °C, proto použijte funkci horkovzduch a nechte dvířka pootevřená (vložte mezi ně vařečku). Tím zajistíte cirkulaci vzduchu a odvod vlhkosti, což je zásadní.
Čím hnojit a jaké živiny bylinky potřebují Pro bylinky je ideální organické hnojivo s pomalým uvolňováním – kompost, vyzrálý hnůj, nebo domácí výluh ze slepičince. Dusík podporuje růst listů, proto ho potřebují hlavně listové bylinky – bazalka, petržel, meduňka. Naopak bylinky s květy a semeny (majoránka, tymián, oregano) prospívají spíše s menším přísunem dusíku, ale vyšším podílem draslíku a fosforu. Pokud použijete minerální hnojivo, volte takové s nižší koncentrací a aplikujte ho v poloviční dávce, než je uvedeno na obalu.
Typickým začátečnickým omylem je hnojení v zimě. Ve vegetačním klidu (od října do března) rostliny neprospívají, živiny se nezpracovávají a v květináči dochází k přehnojení a zasolení substrátu. To se projevuje hnědými špičkami listů, žloutnutím nebo opadem. Pokud si nejste jistí, kdy hnojit, říďte se růstem – pokud rostlina nevykazuje žádné známky nových přírůstků, žádné hnojivo nepotřebuje.
Jak poznat, že jsou bylinky opravdu suché a připravené k uskladnění? Nejspolehlivější zkouška je mezi prsty: list se musí snadno drolit, ale ne prášit. Pokud se ohýbá nebo je kožovitý, pokračujte v sušení. Zároveň bylinky neměly být křehké až na prach – to znamená, že se přehřály a aroma se částečně odpařilo. Správně usušené bylinky si zachovají sytou zelenou barvu (u kvetoucích bylinek jako levandule i výraznou modrofialovou) a při rozemnutí mezi prsty uvolní intenzivní vůni.
Čemu se vyhnout: nikdy nezvyšujte teplotu nad 60 °C, bylinky pak získají nahořklou chuť a připomínají seno. Také nesušte směsi bylinek s výrazně odlišnou tloušťkou listů – menší kousky budou hotové dřív, větší ještě vlhké, a pokud počkáte na všechny, menší se přepálí. A zapomeňte na sušení v mikrovlnné troubě – tam se bylinky horkem prakticky okamžitě spálí a ztratí veškerou esenci. Pokud si osvojíte nízkou teplotu, pootevřená dvířka a trochu trpělivosti, získáte zásobu voňavých bylinek, které vydrží klidně rok.
If you enjoyed this short article and you would such as to obtain additional facts relating to úložné prostory v malém bytě kindly check out our web site.