Pokud se obraz chvěje i na stativu a zaostřování nepomáhá, zkontrolujte, zda nemáte na čočkách mastné otisky nebo zda není uvnitř zamlžená optika. Mastnotu odstraňte mikrovlákennou utěrkou krouživými pohyby od středu k okraji, bez tlaku. Nikdy nepoužívejte papírové ubrousky nebo běžné čisticí prostředky – rozpouštějí antireflexní vrstvy. Pokud je uvnitř rosa nebo plíseň, je nutné ji nechat vyčistit v servisu. Snažit se rozebrat dalekohled sami znamená téměř jistotu, že ho už nesložíte správně.
Nakonec si uvědomte, že i na tmavé obloze mohou mlhoviny zmizet kvůli špatné kolimaci nebo nezaostřenému hledáčku. Před každým pozorováním zkontrolujte, zda je optika čistá, a nechte dalekohled alespoň 15 minut adaptovat na venkovní teplotu – jinak kondenzace a turbulence rozmažou i to málo světla, které k vám dorazí. A pokud městské světlo nezmůžete, zkuste pozorovat v době, kdy je Měsíc pod obzorem a obloha je nejtmavší – i to často rozhodne o tom, zda slabou mlhovinu uvidíte, nebo ne.
Jak si tento jev ověřit bez drahých pomůcek Nejjednodušší pokus zvládnete za bílého dne s obyčejnou sklenicí vody a trochou mléka. Naplňte sklenici vodou, přidejte pár kapek mléka a promíchejte. Pak sklenici postavte na bílý papír a posviťte na ni baterkou z boku. Mléko vytvoří koloidní roztok, který rozptyluje světlo podobně jako atmosféra. Pokud se díváte na sklenici zepředu, uvidíte namodralý odstín – to je rozptýlené krátkovlnné záření. Když se ale podíváte na světlo procházející skrz roztok zezadu, bude mít načervenalý nádech, protože dlouhovlnné složky prošly téměř beze změny. Tím si doma ověříte, že modrá obloha a rudý západ slunce jsou dva projevy téhož fyzikálního principu.
Kromě přímého pozorování můžete využít projekční metodu. Stačí malý otvor v kartonu nebo průsvitný papír, kterým prosvítá sluneční světlo na bílou plochu. Tento způsob je bezpečný a vhodný i pro děti, protože se nikdo nedívá přímo na Slunce. Během částečné fáze uvidíte na papíře malý srpek, který se postupně mění. Běžnou chybou je používání dalekohledů nebo fotoaparátů bez speciálních filtrů – tyto přístroje koncentrují paprsky a mohou způsobit vážné popálení sítnice.
Když se dítě zeptá, proč je obloha modrá, většina dospělých odpoví, že za to může rozptyl slunečního světla v atmosféře. To je sice pravda, ale jen poloviční. Skutečný mechanismus je subtilnější a souvisí s tím, jak lidské oko vnímá jednotlivé vlnové délky. Pokud si chcete ověřit, že rozumíte fyzice jevu, zkuste si nejprve vzpomenout, co víte o duze. Duha vzniká lomem a odrazem světla v kapkách vody, ale modrá obloha na dešťové kapky nepotřebuje. Základní princip je jiný – jde o preferenční rozptyl krátkých vln na molekulách vzduchu.
Typickou chybou je spoléhat na filtry bez ohledu na velikost přístroje. U malých dalekohledů filtr často sníží jas natolik, že mlhovina zmizí úplně. Vyzkoušejte to na jasném objektu, třeba na mlhovině v Orionu: pokud filtr výrazně ztmaví pozadí, ale mlhovina zůstane, je to dobré znamení. Pokud zmizí i ona, filtr je příliš úzkopásmový pro vaši aperturu. Stejně tak se vyhněte levným „širokopásmovým” filtrům, které často jen snižují jas všeho bez užitečného kontrastu.
Praktický dopad pochopení Rayleighova rozptylu oceníte při pozorování západu slunce. Čím nižší je slunce nad obzorem, tím delší dráhu musí světlo projít atmosférou. Během té doby se modré a zelené složky rozptýlí do všech směrů, takže k vašemu oku dorazí převážně červená a oranžová. Pokud chcete zachytit sytě rudou oblohu, vyberte si den s čistým vzduchem a nízkou vlhkostí – prach a kouř rozptyl ještě zesílí. Naopak po dešti, když je vzduch vypraný, bývá západ slunce spíše bledý, protože částic, na kterých by se světlo rozptylovalo, je méně.
Při vizuálním pozorování oblohy, krajiny nebo detailů přírody často rozhoduje správný filtr. Bez něj mnoho objektů zůstane jen matným bodem nebo přeexponovanou skvrnou. Nejde o luxus, ale o nástroj, který z běžného výhledu udělá ostrou a kontrastní scénu. Než začnete vybírat, ujasněte si, co chcete pozorovat – jiný filtr použijete na Měsíc, jiný na denní krajinu a jiný na slabé mlhoviny.
Začněte nastavením šířky očnic. Přibližte dalekohled k očím tak, abyste viděli jeden jasný kruh bez tmavých okrajů. Pokud vidíte dva překrývající se kruhy, stiskněte nebo roztáhněte obě poloviny těla, dokud se kruhy nespojí do jednoho. Tento krok je čistě mechanický a neovlivňuje ostrost, ale pokud ho přeskočíte, budete mít pocit, že je obraz rozmazaný, a budete zbytečně otáčet zaostřovacím kolečkem.
If you loved this information and you would want to receive more details with regards to discuss i implore you to visit our own web-site.