Když už sedíš v kajaku, uč se pracovat s těžištěm. Při pádlování drž trup mírně předkloněný, ne vzpřímený – to snižuje těžiště a zvyšuje stabilitu. Pokud ucítíš, že se loď naklání, nakloň se proti pohybu, nikoliv po něm. Častá chyba začátečníků je dívat se na špičku kajaku – místo toho se dívej tam, kam chceš jet. Oči vedou tělo, takže pokud se díváš na skálu, pravděpodobně do ní narazíš. Trénuj na klidné vodě otáčení a couvání, ať máš tyto pohyby v krvi, než vyrazíš do proudu.
Klíčovou roli hraje tvar čepele. Pro kolmý led, kde je potřeba dobrý zásek do tvrdého i měkkého ledu, volte čepel s výrazným zahnutím (pick) a s tzv. „banánovým” profilem. Tento tvar umožňuje efektivní využití pákového efektu – cepín se do ledu zakousne a při pohybu ruky dolů se čepel sama přitáhne. Naopak rovná čepel je vhodná spíš na jednoduché svahy, kde se spoléháte na oporu. Při výběru si ověřte, zda je čepel vyměnitelná – na kolmých stěnách se rychle otupí a výměna je levnější než nákup nového cepínu.
Při zkoušení se zaměřte na přechod mezi rukojetí a hlavicí. Některé modely mají výrazný límec, který chrání ruku před nárazem do skoby, ale při sevření pod hlavicí vás může tlačit. Vyzkoušejte úchop pod hlavicí i na středu rukojeti. U cepínů s odnímatelnou rukojetí zkontrolujte, zda spojení nevrže a nemá vůli. Vůle se při zatížení zvětšuje a může vést až k uvolnění hlavice.
Dalším problémem bývá používání karabin s přímým zámkem místo zámku s pojistkou. Na ferratách se pohybujete v prostředí s vibracemi a otřesy, které mohou otevřít obyčejný zámek. Vždy používejte karabiny s automatickou pojistkou nebo s pojistkou proti samovolnému otevření. Před výstupem zkontrolujte, zda máte karabiny vhodné pro ferratové sety – ne všechny modely jsou určeny pro dynamické zatížení.
Kajak na divoké vodě není o síle, ale o čtení řeky a správných návycích. Než vůbec vstoupíš do lodi, nauč se rozpoznávat jednotlivé stupně obtížnosti. Začátečník by měl zůstat na WW I až WW II, kde jsou vlny pravidelné a bezpečné. Na prvních výjezdech vždy s někým zkušenějším, který zná konkrétní úsek a dokáže poradit s konkrétním místem. Nejdůležitější je suchý trénink: nácvik eskymáckého obratu na stojaté vodě, pádlování na místě a kontrolované zastavení. Bez těchto základů tě řeka rychle vytrestá.
Prvním praktickým krokem je zjistit, zda stěna nabízí takzvané top rope lezení (lano je vedeno shora) nebo jen boulderové prostory. Pro úplného nováčka je top rope ideální, protože se nemusíte starat o jištění spadnutí – lano vás drží. Boulder (lezení do výšky bez lana) je sice pohodlný na čas, ale vyžaduje rychlejší učení se dopadu a pádu. Zkuste obojí, ale začněte s top rope, pokud se chcete soustředit na samotný pohyb a techniku bez stresu.
Co se stane, když ignoruješ bezpečnostní vybavení Bez přilby, vesty a vhodné obuvi nejezdi. Přilba chrání hlavu před nárazy o skály, vesta tě nadnáší a obuv s protiskluzovou podrážkou umožní stabilní pohyb po kluzkých kamenech. Častým omylem je spoléhat se na to, že „na krátkém úseku se nic nestane”. Právě na krátkém úseku dochází k úrazům, protože lidé podcení sílu proudu. Další chyba: nepřizpůsobení oblečení teplotě vody. I v létě může být voda studená, a pokud se převrhneš, hrozí podchlazení. Proto vždy neopren nebo suchý oblek podle ročního období.
Typickou chybou je výběr cepínu podle toho, jak vypadá na fotce, nebo podle recenzí od lidí s jinou velikostí ruky. Další častý omyl je kupovat cepín o číslo větší, aby „rostl s vámi”. To nefunguje, protože se mění těžiště a ovladatelnost. Vždy vybírejte podle aktuálního úchopu. Pokud máte možnost, vyzkoušejte cepín na umělé stěně nebo na tréninkovém ledu, kde poznáte, jak se chová při zatížení.
Základní rozdělení úchopů vychází z tvaru rukojeti. Rovné rukojeti se hodí pro technické lezení, kdy potřebujete přesně vést cepín do ledu. Zahnuté rukojeti zase lépe sedí v ruce při švihu a umožňují efektivnější záběr u kolmých stěn. Existují i ergonomicky tvarované rukojeti s bočním prohnutím, které kopírují přirozenou polohu ruky při chůzi do svahu. Pro běžnou túru ledovcem je vhodná rovná rukojeť, pro strmější terén sáhněte po zahnuté.
Co tedy reálně očekávat od první návštěvy? Po hodině lezení ucítíte únavu v předloktích, kterou jste neznali – to je normální. Prsty budou bolet, ale to přejde. Hlavní je nespěchat a neporovnávat se s ostatními. Každý začátečník dělá první krůčky po chytech, které vypadají jako žebřík, ale ve skutečnosti jsou to jen body, kde se učíte váhu. Když si vyberete stěnu, kde se cítíte bezpečně a kde vám personál věnuje čas, první měsíc lezení vás naučí víc než rok sledování videí. Až budete mít za sebou deset návštěv, zjistíte, že se vám stěna stala druhou obývákem – a to je ten moment, kdy se z návštěvníka stává lezec.
In case you have virtually any concerns with regards to where and tips on how to employ discuss, you’ll be able to e-mail us at our web site.