Typickou chybou je podcenit počasí a oblečení. V lese se teplota rychle mění, a pokud zmoknete a prochladnete, hrozí podchlazení i v létě. Vždy mějte v batohu nepromokavou bundu, čepici a náhradní ponožky. Pokud se setmí, nechoďte dál – najděte suché místo, udělejte si přístřešek z větví a chraňte se před větrem. Rozdělat oheň je užitečné, ale jen pokud to bezpečně umíte a nezpůsobíte požár. Signální oheň může přilákat pomoc, ale hořet musí na hlídaném místě.
Praktické vybavení, které rozhoduje v krizové chvíli Kromě léků by v dětské lékárničce neměl chybět teploměr, ideálně bezkontaktní, a dětské nůžky s tupým koncem. Přibalte také sterilní gázu, obinadlo, náplasti na odřeniny a dezinfekci bez alkoholu – ta méně štípe a děti ji snáze snášejí. U dětí často dochází k bodnutí hmyzem, proto se hodí antihistaminový gel nebo krém, který je vhodný pro děti. Nezapomeňte na fyziologický roztok na výplach očí a nosu, který se hodí při alergii nebo v případě, že se do oka dostane písek.
Když už se zdá, že je vše ztraceno, nezoufejte. Zkušení záchranáři potvrzují, že většina lidí, kteří zůstanou na místě, se najde do 24 hodin. Proto pokud nevidíte žádnou cestu ven, vybudujte si provizorní úkryt z větví a pláštěnky, rozdělejte signální oheň na bezpečném místě a čekejte. Nikdy nepodceňujte podchlazení – v mlze a mokru přichází rychle. Pravidelně se hýbejte, pijte teplé nápoje, ale nezapomeňte na to, že alkohol vás zahřeje jen zdánlivě, ve skutečnosti urychlí ztrátu tepla.
Proč je lepší počkat, než se vydat hledat cestu Většina nehod se stane, když se turista snaží probojovat mlhou dál. Bez viditelnosti ztrácíte schopnost číst terén, odhadovat vzdálenosti i rozpoznat nebezpečí. Typickým jevem je „přelezení” – jdete stále do kopce, ale ve skutečnosti obcházíte hřeben po vrstevnici a vracíte se na stejné místo. Pokud nemáte jasný plán a kompas, raději zůstaňte na místě a počkejte, až se mlha zvedne. Ve vyšších polohách to může být za pár minut, v údolích i za hodiny. Mezitím se oblékněte do suchého, dejte si teplý nápoj a chraňte si energii.
Když se za několik desítek vteřin změní jasný den v bílou tmu, většina turistů udělá stejnou chybu: začne zrychlovat, aby co nejdříve našla cestu zpět. Přesně to je moment, kdy se z běžného výletu stává nebezpečná situace. Mlha totiž nejen snižuje viditelnost na pár metrů, ale také mění vnímání prostoru a času. I zkušení chodci začnou chodit v kruhu nebo sešlapou nesprávnou stezku. Klíčem k přežití není síla ani rychlost, ale disciplína a systém.
Jak si rozložit síly a co si pohlídat na map
Pokud se přece jen rozhodnete pokračovat, dodržujte jednoduchá pravidla. Jděte pomalu, každých pár metrů kontrolujte směr podle kompasu. Vyhýbejte se zkratkám přes neznámý terén – držte se značených cest, i když to znamená delší okruh. Nikdy nechoďte sami, pokud to jde, jděte ve dvojici nebo ve skupině. Vzdálenost mezi vámi a ostatními by měla být taková, abyste se navzájem viděli. Pokud někdo zaostane, zastavte celou skupinu. Častou chybou je, že se každý vydá vlastní cestou a pak se hledají v mlze.
Pro děti do tří let jsou klíčové léky s přesně odměřenou dávkou, ideálně ve formě sirupů nebo čípků. Tablety je obtížné dělit a u malých dětí hrozí riziko předávkování. Vždy si ověřte, zda je přípravek vhodný pro daný věk, a to i u volně prodejných léků. Důležité je také kontrolovat datum spotřeby – zvláště u tekutých léků, které se po otevření rychle kazí. Pokud cestujete letadlem, přibalte léky do příručního zavazadla, ale vždy v originálním balení s příbalovým letákem.
Nakonec si lékárničku vždy před cestou zkontrolujte. Vyhoďte prošlé léky, doplňte chybějící a ověřte, že všechny přípravky odpovídají aktuálnímu věku dítěte. Děti rostou rychle a to, co bylo bezpečné před rokem, už nemusí být. Dobře vybavená lékárnička vám dá klid, ale nikdy nenahradí zdravý rozum. Pokud si nejste jistí dávkováním, poraďte se s lékárníkem nebo pediatrem ještě před odjezdem.
Klíčové je umět číst tvar značky. Plný pás znamená, že trasa pokračuje přímo. Pokud na konci pásu vidíte šipku doprava nebo doleva, musíte odbočit. Šipka vycházející ze středu pásu nahoru nebo dolů upozorňuje na prudké stoupání či klesání, zatímco šipka do strany značí změnu směru. Největší chybou bývá spoléhat se na to, že značky uvidíte automaticky. KČT značky instaluje ve výšce očí, ale v hustém lese nebo po dešti mohou být špatně viditelné. Vždy se proto dívejte na stromy, kameny, sloupy a ploty – značky najdete tam.
If you beloved this article and you would like to acquire more info concerning discuss nicely visit our own internet site.