Zvažte také variantu s proměnným neutrálním filtrem, který se hodí pro časosběrné snímky nebo při sledování pohybu mraků. Umožní vám nastavit přesné množství světla, takže si poradíte i v podmínkách, kdy je světla příliš. Pozor ale na tzv. křížový efekt, kdy se při vyšších hodnotách ztmavení objeví na snímku tmavý pruh. Vyzkoušejte si to doma na běžné scenérii, než vyrazíte do terénu, a vyhnete se nepříjemnému překvapení.
Začněte tím, že najdete Velký medvěd, který je na obloze nepřehlédnutelný díky své charakteristické „velké naběračce” — čtyři hvězdy tvoří korbu a tři hvězdy tvoří dlouhé držadlo. Jakmile ho najdete, zaměřte se na dvě hvězdy, které tvoří pravý okraj korbou (tedy stranu vzdálenou od držadla). Těmto hvězdám se říká ukazatele. Spojte je pomyslnou čarou a pokračujte stejným směrem asi pětkrát tak daleko, jako je jejich vzájemná vzdálenost. Tím narazíte na hvězdu, která je výrazně jasnější než všechny ostatní v okolí — to je Polárka.
Pamatujte, že projevy sluneční aktivity nejsou důvodem k obavám, ale spíše zajímavým jevem, který se vyplatí zaznamenávat. Pokud chcete takové události pozorovat pravidelně, veďte si jednoduchý deník, kam si zapisujete datum, čas, frekvenci a popis projevů. Časem si vytvoříte cit pro to, co je běžné a co už signalizuje výraznou sluneční bouři. Tímto způsobem se z vás stane pozorný posluchač, který rozumí tomu, co se děje v éteru.
Kolimace dalekohledu není luxus, ale nutnost. Stačí pár jízd v autě, běžné skladování nebo časté střídání teplot a optika se rozladí. Poznáte to snadno: hvězdy přestanou být ostré body, místo nich vidíte malé komety, nebo se obraz při zaostření „roztéká” do stran. Mnoho lidí si myslí, že problém je v okuláru nebo v atmosféře, ale ve skutečnosti jde o vzájemnou polohu zrcadel nebo hranolů.
Nezapomeňte, že každý filtr je jen nástroj, ne kouzlo. I ten nejdražší vám nepomůže, pokud nebudete správně nastavovat expozici nebo nebudete mít stabilní stativ. Vždy si před nákupem zjistěte průměr objektivu, ať filtr nekoupíte zbytečně. Většina filtrů se dá použít univerzálně, ale je dobré mít je vždy po ruce – ideálně v malém pouzdře, abyste je měli chráněné. Tím prodloužíte jejich životnost a ušetříte si starosti.
Jak na to, když je Měsíc nejjasnější Základním pravidlem je vybrat si objekty s vysokou povrchovou jasností. To znamená, že jejich světlo je koncentrované do malé plochy. Patří sem otevřené hvězdokupy, jako jsou Plejády (M45) v Býku, které jsou viditelné pouhým okem i za úplňku, i když ztratí část svého kouzla. Podobně na tom jsou jasné dvojhvězdy, třeba Albireo v Labuti, kde kontrast zlaté a modré složky zůstává patrný i v měsíčním svitu. Naopak se vyhněte slabým mlhovinám a galaxiím, které jsou v těchto podmínkách prakticky neviditelné.
Než se pustíte do seřizování, udělejte si jednoduchý test. Zaměřte se na jasnou hvězdu nebo vzdálený světelný bod (například reflektor na vzdáleném stožáru). Při středním zvětšení dejte obraz mírně mimo ostrost a sledujte, zda se světelný kotouč chová symetricky. Pokud je z jedné strany rozmazaný více než z druhé, nebo se kolem něj objevují stíny, je kolimace opravdu nutná. U zrcadlových dalekohledů (Newton) se to projevuje typicky jako „vrtule” u rozostřených hvězd.
Pro méně zkušené pozorovatele je častou chybou snaha o pozorování hned po východu Měsíce. Lepší je počkat, až Měsíc vystoupá výš nad obzor, protože v tu chvíli je jeho světlo méně rozptýlené atmosférou a kontrast s okolní oblohou je o něco lepší. Také se vyplatí pozorovat z místa mimo městské osvětlení, i když to u úplňku není tak kritické jako u mlhovin.
Zajímavou možností je také pozorování samotného Měsíce. Úplněk je sice zdánlivě „plochý” a krátery méně kontrastní než při částečné fázi, ale přesto můžete sledovat jasné paprsky, které se táhnou od kráterů Tycho a Koperník. Stačí si vzít dalekohled nebo malý teleskop a zaměřit se na okraj měsíčního disku, kde jsou i za plné fáze patrné reliéfy.
Samotný postup závisí na typu přístroje. U refraktorů se obvykle seřizuje pouze objektiv pomocí tří stavěcích šroubů na přední části tubusu. U Newtonů najdete tři šrouby na primárním zrcadle a dva až tři na sekundárním. Klíčem je pracovat vždy metodicky: nejprve vycentrujte sekundární zrcadlo (měl by být vidět celý odraz primárního zrcadla), teprve poté seřizujte primární zrcadlo. K tomu se hodí kolimační okulár (Cheshire), ale zvládnete to i bez něj, pokud budete trpěliví.
Druhá častá chyba je kontrola kolimace při pokojové teplotě. Dalekohled, který je přinesen z tepla do chladu, má zpočátku deformovanou optiku. Než začnete seřizovat, nechte přístroj alespoň 30 minut aklimatizovat venku. Jinak budete ladit něco, co se za hodinu samo srovná, a naopak rozladíte to, co bylo v pořádku. Pokud kolimaci provádíte poprvé, začněte raději na zemském cíli vzdáleném stovky metrů – hvězdy se při pohledu do okuláru hýbou a je to náročnější.
Here’s more information about více čtěte zde look at the webpage.