Pátým krokem je střih a délka. Zkuste si bundu s tím, co pod ní budete nosit. Pokud plánujete vrstvit, kupujte o číslo větší, ale ne příliš, protože příliš volná bunda ztrácí termoizolační vlastnosti a membrána se zbytečně namáhá. Délka by měla sahat alespoň po boky pro ochranu ledvin, ale na sjezdovkách oceníte delší zadní díl. Typickou chybou je koupit těsnou bundu bez vyzkoušení s vrstvami.
Častým oříškem je také rytmus. Mnoho lidí používá hole jako oporu, ale švihají s nimi jen tak, bez koordinace s kroky. Hůl by měla jít vždy na opačnou stranu než noha – když vykročíte levou nohou, dopadá pravá hůl, a naopak. Tento přirozený křížový chod šetří energii a zabraňuje tomu, aby se paže pohybovaly proti sobě a vytvářely zbytečné napětí. Pokud si nejste jistí, zkuste nejdřív jít bez holí a vnímejte, jak se přirozeně hýbou vaše ruce. Poté je do rytmu jen vsuňte.
Klíčem je střední vrstva, kterou budeš sundávat a nasazovat Střední vrstva je izolační. Může to být fleece, tenká péřová bunda nebo softshell. Její hlavní úkol je zadržovat teplo, ale zároveň musí být prodyšná. Na túře se budeš pohybovat mezi údolím a hřebenem, takže počítej s tím, že tuhle vrstvu budeš několikrát sundávat a zase oblékat. Když vyrazíš do kopce, střední vrstvu vyndej z batohu a jdi jen ve funkčním prádle. Jakmile dojdeš na vrchol a začne foukat vítr, obleč si ji zase. To je základ, jak se vyhnout přehřátí a následnému prochladnutí.
Vrstvení oblečení není žádná věda, ale spousta turistů ho podceňuje. Často vidím lidi, kteří vyrazí na hřebenovku v jedné silné mikině a pak se diví, že se potí nebo naopak mrznou. Základní princip je jednoduchý: každá vrstva má jinou funkci a společně vytvářejí systém, který tě udrží v suchu a teple. Nejdůležitější je ale vědět, že neexistuje univerzální kombinace – musíš ji přizpůsobit počasí, náročnosti trasy a své vlastní termoregulaci.
Když se řekne CHKO Brdy, většina lidí si představí nekonečné lesy a klid. Ale jakmile vystoupíte z auta na některém z oficiálních parkovišť, rychle zjistíte, že terén umí být zrádný. Pro začátečníky i pokročilé platí jedno základní pravidlo: nikdy nepodceňujte převýšení. I zdánlivě krátká trasa na vrch Tok nebo Třemšín vás donutí pořádně zapojit nohy i hlavu. Proto si předem zjistěte, kudy vede značená cesta, a hlavně si v mobilu uložte mapu do offline režimu. Signál v údolích často selhává a spoléhat se na něj je nejčastější chyba, kvůli které se lidé ztratí.
Nezapomeňte na podlepené švy a funkční detaily Třetím krokem je kontrola podlepených švů. Bez nich voda pronikne i tou nejlepší membránou v místech, kde jsou díly sešity. Zkontrolujte, zda jsou podlepené všechny švy, nejen hlavní. Čtvrtým krokem je prozkoumání kapuce, kapes a ventilací. Kapuce musí být nastavitelná tak, aby kopírovala hlavu bez toho, aby vám omezovala výhled do stran. Podpažní ventilační zipy oceníte při intenzivním pohybu, kdy potřebujete rychle vypustit teplo. Kapsy by měly být přístupné i s batohovým nosičem.
Největší chybou, kterou lidé dělají, je pokračovat dál v naději, že viditelnost se zlepší. Meteorologická situace se může měnit rychle, ale vy se na to nesmíte spolehnout. Pokud se viditelnost nezlepší do třiceti minut, máte dvě možnosti: buď postavit nouzový přístřešek a vyčkat, nebo se okamžitě vrátit po značkách zpět. Rozhodujte se podle stavu fyzických sil a teploty – nikdy nepodceňujte únavu, která v hustém sněžení přichází rychleji kvůli vyšší námaze při chůzi v čerstvém prašanu.
Pro začátečníky doporučuji začít na východním okraji CHKO, kde jsou trasy kratší a přehlednější. Ideální je okruh z Padrtě přes vrch Houpák, který nabízí mírné stoupání a nádherné výhledy na přehradu. Důležité je vyrazit brzy ráno, nejlépe do deváté hodiny, abyste se vyhnuli polednímu vedru a případným bouřkám. V batohu vždy noste dostatek vody – minimálně dva litry na osobu, protože prameny v Brdech nejsou spolehlivé a v létě často vysychají. A nezapomeňte na kvalitní boty s pevnou podrážkou; tenisky s hladkou gumou na kamenitých stezkách způsobí nejedno podvrtnutí kotníku.
Typická chyba je obléct si všechno hned na začátku túry a pak se celou dobu potit. Místo toho sleduj předpověď a přemýšlej o tom, jak se bude měnit teplota během dne. Ráno může být mráz, ale v poledne na slunci dvacet stupňů. Plánuj vrstvy tak, aby sis mohl každou z nich snadno sundat, aniž bys musel zastavovat a rozbalovat celý batoh. Proto měj střední vrstvu vždy po ruce, třeba v horní kapse batohu, a ne na dně.
Druhým pilířem je důsledné značení trasy. Používejte k tomu cokoli, co se dá zahrabat nebo přivázat: barevné šátky, větve, dokonce i rukavice. Umisťujte je na vyvýšená místa, ne do úrovně očí, protože za sněžení je rychle zasype. Interval mezi značkami by měl být kratší, než je vaše viditelnost – obvykle dvacet až třicet metrů. Tím si vytvoříte zpětnou cestu, i kdybyste museli ustoupit. Při návratu pak značky neodstraňujte, dokud nejste na jistém místě, protože husté sněžení se může znovu vrátit.
For more information regarding koukněte sem look into our web site.