Pokud plánujete i fotografování, vezměte si stativ a závěrku s dálkovou spouští. Klasická chyba je příliš dlouhá expozice, která způsobí rozmazání hvězd – pro 50mm objektiv platí pravidlo maximálně 10–15 sekund. Nebo zvolte techniku „star trails”, kdy snímáte sérii kratších expozic a složíte je počítačově. V obou případech se vyhněte místům s teplotními rozdíly, které způsobují rosení optiky; pomůže vyhřívací páska nebo jednoduchá čepice z mikrovlákna. Výběr lokality je přitom zásadní – tmavá obloha ukáže více, než zvládne jakýkoliv přístroj.
Pokud jde o družice nebo prstence u Saturnu, vezměte si tuhý karton a vystřihněte kruh s otvorem uprostřed. Prstenec pak nasuňte na planetu a zajistěte lepicí páskou – ale nenechte to na dětech samotných, potřebují pomoc, aby karton neroztrhly. Upozorněte je, že prstenec není pevný a drží jen díky tření, takže s planetou musí zacházet šetrně. Mnoho rodičů dělá chybu, že prstenec přilepí přímo ke kouli, a pak se při pohybu utrhne. Raději ho nechte volný, jen lehce přichycený, aby se dal sundat a znovu nasadit – děti to ocení, protože si mohou Saturn rozebrat a složit znovu.
Najít na obloze souhvězdí Malého medvěda není tak těžké, jak se zdá. Klíčem je vědět, kde hledat Polárku, která tvoří konec ocasu tohoto souhvězdí. Na rozdíl od Velkého medvěda, který je výrazný a rozlehlý, Malý medvěd je menší a jeho hvězdy jsou slabší. Proto je důležité vybrat správný čas a místo pozorování.
Typickou chybou je hledat Malý medvěd v blízkosti Velkého medvěda – ve skutečnosti jsou od sebe vzdálené asi 25 stupňů, tedy zhruba šířku vaší pěsti na natažené paži. Další častý omyl je zaměnit Polárku za jinou jasnou hvězdu. Na rozdíl od Polárky, která je takřka nehybná, ostatní hvězdy se během noci pohybují. Pokud si nejste jistí, počkejte hodinu – pokud hvězda zůstala na místě, je to Polárka.
Pro první orientaci si najděte souhvězdí, která jsou viditelná celoročně, jako je Velká medvědice – podle ní snadno najdete Polárku. Kolem ní se pak orientujete další hodiny. Mimo město je ideální začít s jasnými objekty, jako jsou hvězdokupy v souhvězdí Persea nebo mlhovina v Orionu, pokud ji zrovna máte na obloze. Sledujte také ISS – její přelet je viditelný i pouhým okem a jsou na to upozornění v mobilních aplikacích. Pozor, abyste se nesoustředili na aplikace během pozorování – displej ničí tmu.
Jak získat z DSS maximum a vyhnout se častým chybám Po registraci přichází na řadu složení snímků. V záložce Stacking zvolte metodu. Pro většinu případů je dobrá defaultní „Standard”, která zachovává poměr signálu a šumu. Pokud chcete potlačit světelné znečištění, zkuste „Median”, ale pozor – ta může vyhodit i slabé detaily. V nastavení složení je důležité zatrhnout možnost „Use dark subtraction” a „Use flat correction”, pokud máte tyto snímky. Typickou chybou začátečníků je zapomenout na tyto volby a pak se divit, proč je výsledek flekatý.
Než vyrazíte pozorovat noční oblohu, zapomeňte na představu, že stačí zajet na kraj města. Světelné znečištění z větších sídel sahá často desítky kilometrů. Nejlepší výsledky přinesou místa v horách a odlehlých oblastech, kde se umělé světlo mísí s atmosférou jen minimálně. Praktickým vodítkem je mapa světelného znečištění – hledejte tmavé zóny, které jsou navíc dostupné autem nebo pěšky. Nezapomeňte, že i za jasné noci hraje roli fáze měsíce; úplněk skryje slabší objekty.
Začněte tím, že si připravíte materiál, který najdete doma. Potřebujete balónky, noviny, mouku a vodu na kaši, nebo raději modelovací hmotu, která rychle schne. Nejjednodušší a nejméně špinavá varianta je použít polystyrenové koule různých průměrů – ty se dají koupit v papírnictví, ale pokud je nemáte, postačí alobal, který zmuchláte do kuliček. Důležité je, aby dítě mělo možnost každou planetu chytit a porovnat s ostatními. Jupiter by měl být největší, Saturn trochu menší a s prstencem z kartonu, Merkur a Venuše nejmenší. Nechte děti, ať si barvy namíchají samy – podle obrázků nebo podle fantazie. Tento krok je zabaví na dlouhou dobu a naučí je pozorovat rozdíly.
Pro začátek se vyplatí vyrazit do některé z horských oblastí, kde je vzduch čistší a horizont otevřený. Šumava, Jeseníky, Beskydy či Orlické hory nabízejí řadu luk a rozhleden mimo dosah obcí. Pokud hledáte opravdu tmavou oblohu, zaměřte se na místa v nadmořské výšce nad 700 metrů s přístupem po zpevněné cestě. Před výjezdem si ověřte předpověď počasí – ideální jsou noci s nízkou vlhkostí, bezvětřím a žádnou oblačností. Mlha a déšť dokážou zkazit i sebelepší plán, proto sledujte satelitní snímky oblačnosti.
If you loved this article and also you would like to acquire more info with regards to viz zde nicely visit our page.