Nejdůležitější je zachovat klid a neschovávat se. Pokud se nemůžete dostat ven, postavte se na viditelné místo, nejlépe na mýtinu nebo okraj lesa. Mávněte rukama, křičte a pískejte. Záchranáři často používají vrtulník a vidí člověka, který se pohybuje. Jakmile vás najdou, nechte si pomoct – i když si myslíte, že už cestu znáte. Zabloudění není ostuda, ale zběsilé pobíhání ano. Pamatujte, že les je rozlehlý, ale pomoc je blíž, než se zdá.
Pravidelným problémem bývá také přetížení paty. Mnoho turistů dopadá celou vahou na patu, což přenáší otřes až do páteře. Zkuste místo toho došlapovat spíše na střed chodidla nebo na celé chodidlo – ve chvíli, kdy sestupujete ve svahu, je to bezpečnější a šetrnější. Důležité je také udržovat kotníky pružné a vyhýbat se přílišnému propadání do stran. Posilování stabilizátorů kotníku (například pomocí balančních pomůcek nebo cvičení s gumou) vám pomůže cítit se jistěji na suti i kamenech.
Máte-li mobilní telefon, zkuste zavolat pomoc. V českých lesích je signál často slabý, ale i jedno spojení může zachránit situaci. Pokud nemáte signál, vyjděte na nejbližší vyvýšené místo – z kopce se volá lépe. Než začnete chodit, poznamenejte si číslo nejbližšího turistického rozcestníku, pokud ho vidíte, a sdělte ho záchranářům. Pokud jste venku bez telefonu, nemusíte hned panikařit; existují i jiné způsoby, jak se zorientovat.
Prvním krokem je změna stereotypu kroku. Místo dlouhých kroků, kdy dopadáte na propnutou nohu, zkraťte krok a dopadejte na mírně pokrčenou dolní končetinu. Tím se z kolena stává aktivní tlumič, který rozkládá náraz do svalů místo do chrupavky. V ideálním případě se snažte o plynulý a měkký pohyb, kdy kladete chodidlo spíše za těžiště a ne před něj. Tento styl sice na první pohled zpomaluje, ale ve výsledku snižuje únavu, protože svaly pracují ekonomičtěji a klouby nejsou vystaveny nárazům.
Poslední rada se týká regenerace. Pokud víte, že vás čeká dlouhý sestup, nenechávejte vše na poslední den. Během výšlapu si dopřejte krátké zastávky, při kterých protáhnete lýtka a kvadricepsy – tím se zlepší prokrvení a svaly zůstanou flexibilní. Po příchodu do cíle je vhodné dát si rychlý strečink nebo si nohy namočit do studené vody, což urychlí regeneraci. Pokud budete tyto techniky pravidelně aplikovat, zjistíte, že sestup už není nutným zlem, ale přirozenou součástí túry, kterou zvládnete bez zbytečného trápení a s menší únavou.
Při výběru myslete na intenzitu aktivity. Na běžnou procházku v mírném počasí stačí tenčí úplet, na běžky nebo vysokohorskou turistiku zvolte silnější žebrovaný materiál s vyšším podílem vlny. Pamatujte, že funkční prádlo nenahrazuje izolační vrstvu – má pouze udržet pokožku suchou. Pokud tápete mezi dvěma velikostmi, zvolte menší, protože látka se časem mírně vytáhne. Vyzkoušejte prádlo přímo s tím oblečením, které plánujete nosit přes něj, ať víte, že vám nebudou vrstvy společně vadit.
Ztratit se v lese bez signálu není nic výjimečného. Stačí odbočit na neznámou pěšinu, zatáhne se obloha a najednou nevíte, kudy dál. Mobil v kapse je v tu chvíli k ničemu, protože nepokryté území je běžné i v turisticky frekventovaných oblastech. První pravidlo zní: zastavit se. Pokračovat v chůzi ve stresu vede téměř vždy k větší ztrátě orientace.
Zabloudění v lese potká i zkušené turisty, zvlášť když se setmí, změní se počasí nebo sejde z vyznačené stezky. První a nejdůležitější krok je zastavit se. Čím déle půjdete bez rozmyslu, tím hůř se budete orientovat. Zhodnoťte, kde jste byli naposledy na jistotě, a zkuste si vzpomenout, kdy jste odbočili. Zkuste se vrátit po vlastních stopách, ale jen pokud jste si jistí, že cestu najdete. Pokud ne, zůstaňte na místě a dejte o sobě vědět.
Na konci výletu si projděte, co jste viděli. Zkuste si v duchu zopakovat cestu a porovnat ji s mapou. Tím si trénujete orientaci a příště budete v podobném terénu jistější. Pokud se přece jen ztratíte, zastavte se. Nerozhlížejte se v panice, ale sedněte si na místo a zhodnoťte situaci. Vraťte se na poslední bod, kde jste si byli jistí, a teprve pak pokračujte. Pamatujte, že v neznačeném terénu je nejdůležitější klidná hlava a schopnost číst krajinu – ne rychlost.
V neznačeném terénu se pohybujte podle orientačních bodů, ne podle vzdušné čáry. Vyberte si výrazný vrchol, skálu, koryto potoka nebo osamělý strom, který vidíte, a jděte k němu. Až ho dosáhnete, vyberte si další. Tento postup vám umožní průběžně korigovat směr a vyhnout se zbytečnému bloudění. Typická chyba je spoléhat se na to, že kompas stačí. Kompas vám dá směr, ale ne terén. Pokud jdete přes hustý les, křoví nebo kamenné moře, vzdušná čára nefunguje. Použijte mapu a kompas spolu: určete si azimut, ale zároveň sledujte, co reálně míjíte.
If you have any queries about where by and how to use OsvěTlení v obýVáku, you can make contact with us at the web page.