Důležitým rozlišovacím znakem jsou také podlahy. Renesanční paláce mívají kamenné nebo keramické dlaždice, často s geometrickými vzory, případně dřevěné špalíkové podlahy. Pozdější úpravy přidaly parkety, lité teraco nebo dlažbu z 19. století. Podle původní skladby můžete odhadnout, kde vedly hlavní komunikační trasy a kde se nacházely reprezentativní sály. Při výměně podlah se vyhněte betonovým potěrům, které zvyšují vlhkost a poškozují staré konstrukce. Místo toho použijte suché pokládky nebo vápenné malty.
Jak hledat konkrétní stopy a proč se vyplatí sledovat terénní vlny Když už víte, kde vinice stály, zaměřte se na reliéf. Viniční terasy byly budované do svahů a jejich obrysy zůstaly v zahradách i pod novějšími stavbami. Najdete tu typické kamenné zídky z opuky nebo břidlice, které oddělovaly jednotlivé řady révy. U usedlostí pak hledejte valeně klenuté sklepy – často zazděné nebo zasypané, ale jejich vnější obrys je patrný ze svahu pod budovou. Pozor na jednu past: ne všechny staré zdi v místech vinic skutečně souvisely s vinařstvím, část jich vznikla až při terasování zahrad v 19. a 20. století.
Praktický postup: prohlédněte si nejprve portál z dálky, pak zblízka. Všímejte si, zda jsou kvádry bosáže skutečně plastické, nebo jen namalované – v renesanci bývají kamenné. Podívejte se na hlavice sloupů u portálu a na to, jestli mají patku – renesanční sloupy vždy stojí na podstavci. Pak vstupte do dvora. Spočítejte oblouky v každém patře, všimněte si, zda jsou stejně velké a zda sloupy navazují na svislé osy. Pokud nad sebou vidíte pravidelné řady oblouků a pod nimi klenby, máte renesanci. Jestli jsou oblouky různě velké nebo nakoso, jde pravděpodobně o gotiku či mladší přestavbu.
Druhou vrstvu tvoří barokní a klasicistní domy z 18. a 19. století, kdy se Košíře staly oblíbeným místem pražských měšťanů pro letní pobyt. Typické jsou přízemní domky s dvorky a malými zahrádkami. Při procházce ulicemi Na Švihance nebo Pod Srubem si všimněte, jak jsou některé domy zapuštěné hlouběji do terénu – to je pozůstatek původních sklepů, které sloužily k uskladnění ovoce a zeleniny. Dnes se v nich často nacházejí vinárny nebo sklady, ale původní klenby bývají zachované.
Základní pravidlo zní: nepřetvářejte terén násilně na rovinu. Častou chybou je srovnání pozemku do roviny a vytvoření vysokých opěrných zdí, které pak vyžadují nákladné odvodnění a často působí cize. Místo toho se snažte dům „usadit” do svahu tak, aby kopíroval jeho přirozený sklon. To znamená navrhnout podlaží odstupňovaná tak, že každé je částečně zapuštěné do terénu. Tím získáte nejen úsporu za výkopy a základy, ale také přirozenou tepelnou stabilitu z přilehlé zeminy.
Renesanční palác poznáte nejspolehlivěji podle dvou prvků: vstupního portálu a podoby dvora. Oba nesou jasné znaky, které se od gotiky i baroka výrazně liší. Stačí se zaměřit na několik konkrétních detailů a vyhnete se záměně s jinými slohy.
Renesanční palác poznáte podle toho, že portál i dvůr spolu mluví jedním jazykem. Oba používají antické tvary – sloupy, oblouky, bosáž, symetrii. Když jeden z prvků chybí (např. dvůr bez arkád, ale portál s bosáží), může jít o přestavbu nebo o palác, který byl částečně zničen. V takovém případě se vyplatí prozkoumat i další detaily, jako jsou okenní římsy, sgrafitová výzdoba fasády nebo tvar střechy. Sgrafitová omítka s kreslenými psaníčky je pro renesanci typická, ale ne vždy se dochovala. Pokud si nejste jistí, zaměřte se na poměr šířky a výšky portálu – renesance preferuje harmonii, takže šířka bývá zhruba dvě třetiny výšky.
Nejmladší vrstva je z přelomu 19. a 20. století, kdy byly Košíře připojeny k Praze. Vznikla tehdy bloková zástavba s činžovními domy ve stylu secese a pozdního historismu. Typickým prvkem jsou vysoké štíty a bohatě zdobené portály. Při rekonstrukci takového bytu se držte původních materiálů – místo plastových oken zvolte dřevěná špaletová, jinak znehodnotíte fasádu i vnitřní prostor. A pokud opravujete krov, nesnažte se ho zateplit zevnitř, vznikla by vám kondenzace a hniloba.
Největší změna přišla s 19. stoletím, kdy Smíchov získal průmyslový charakter a vinice začaly ustupovat továrnám i dělnickým koloniím. Dnes se po vinařské historii pátrá obtížně, ale ne nemožně. Začněte u map stabilního katastru z první poloviny 19. století, které jsou volně přístupné v digitálních archivech. Porovnejte je se současnou zástavbou a získáte první vodítko, kde hledat. Typickou chybou je omezit se jen na centrum – mnoho pozůstatků se dochovalo v soukromých zahradách a vnitroblocích, kam se běžně nedostanete.
If you have any concerns concerning wherever and how to use úložné prostory V malém bytě, you can get in touch with us at the page.
Tags: discuss