Častým nešvahem je topení dřevem, které leželo jen rok. V něm zůstává třicet až čtyřicet procent vody, a to je přímá cesta k dehtu v kouřovodu a nízké výhřevnosti. Voda se musí nejprve odpařit, přičemž se ztrácí značná část energie. Místo tepla získáte dým, který kondenzuje v komíně a vytváří hořlavý sediment. Pokud nemáte trpělivost, kupte si raději dřevo, které je prokazatelně suché, nebo investujte do sušárny. Ale domácí sušení je nejlevnější a nejspolehlivější, když do něj dáte čas.
Nejjednodušší cestou, jak teplo rozvést, je využít přirozenou cirkulaci vzduchu. Kamna umístěná v centrální části domu, ideálně v otevřeném prostoru, ohřívají vzduch, který stoupá vzhůru a šíří se do přilehlých místností. Aby tento systém fungoval, je nutné zajistit volný průchod vzduchu mezi místnostmi – buď otevřenými dveřmi, nebo větracími mřížkami ve stěnách či dveřích. Pokud jsou dveře stále zavřené, teplo se nedostane dál.
Posledním bodem je kontrola přívodu vzduchu. Moderní kamna mají regulaci, kterou mnoho uživatelů nastaví jednou a už se k ní nevrací. Přitom je nutné ji měnit podle fáze hoření. Při rozhořívání potřebujete maximum vzduchu, při dohořívání minimum. Pokud necháte přívod otevřený celou dobu, dřevo shoří během pár hodin a místnost se přetopí. Naopak při zavřeném přívodu během přikládání se tvoří hodně kouře a dochází k dehtování. Trpělivost a pár dní pozorování vám ukážou, jaké nastavení odpovídá vašim zvyklostem.
Když pyrolýzu pochopíte, zjistíte, že topení dřevem není jen o tom „hodit poleno do kamen”. Správně vedená pyrolýza znamená vyšší účinnost, méně kouře z komína a nižší spotřebu paliva. Navíc se snižuje množství sazí a dehtu, což prodlužuje životnost kamen i komínové vložky. V praxi to poznáte na čistším skle dvířek – když se na něm netvoří černý povlak, pyrolýza funguje tak, jak má.
Když vložíte poleno do kamen, nejprve se ohřeje povrch. Při teplotě kolem 200–300 °C začne z dřeva unikat vlhkost a těkavé látky. Tento proces se nazývá pyrolýza – termický rozklad organického materiálu bez přístupu kyslíku. Nejedná se o hoření v pravém slova smyslu, ale o chemický rozklad, při kterém se dřevo mění na dřevěné uhlí, dehet a hořlavé plyny. Právě tyto plyny (oxid uhelnatý, metan, vodík) pak hoří nad žhavým uhlím a vytvářejí viditelný plamen.
Klíčem je správné načasování těžby a následného zpracování. Ideální je kácet v zimě, kdy stromy mají méně vody v pletivech. Po pokácení nechte dřevo vcelku, s kůrou, alespoň několik týdnů až měsíců, aby mohla vlhkost unikat přes řezy. Teprve poté dřevo nařežte na špalky a naštípejte. Šířka polen by neměla přesáhnout deset až patnáct centimetrů, protože čím menší kusy, tím rychlejší vysychání. Pokud máte možnost, nechte dřevo štípané ještě pár měsíců na vzduchu pod přístřeškem, než ho uložíte na hromady.
Kromě vzduchovodů lze využít i vodní výměník, který se zabuduje do kamen a ohřívá vodu do radiátorů či podlahového topení. Toto řešení vyžaduje větší zásah do topného systému a spolupráci s odborníkem, ale poskytuje rovnoměrné teplo v celém domě, i v místnostech vzdálených od kamen. Důležité je však správné dimenzování akumulační nádrže, aby kamna nepřetápěla vodu v systému.
Dalším důležitým bodem je velikost kusů dřeva. Příliš velká polena mají malý povrch vůči objemu, takže se ohřívají pomalu a pyrolýza probíhá jen na povrchu. Ideální je dřevo naštípané na menší kusy, které se rychle prohřejí a uvolní veškeré těkavé látky. Při rozdělávání ohně začínejte s drobnými třískami a postupně přikládejte větší kusy. Tím dosáhnete stabilní teploty, při které pyrolýza probíhá efektivně.
Pro dvoupodlažní domy je vhodné využít schodiště jako přirozený komín. Teplý vzduch stoupá po schodech do patra, odkud se šíří do ložnic. V tomto případě je důležité, aby v patře byla možnost odvodu chladnějšího vzduchu zpět dolů, například přes šachtu nebo mřížku v podlaze. Bez zpětného tahu se horní patro přehřívá a přízemí zůstává chladné. Tento problém lze vyřešit také instalací malého ventilátoru do stěny nebo podlahy, který nasává chladný vzduch z horní části domu a tlačí ho dolů k topeništi.
Jak na to, když kamna nestačí Pokud je dům rozlehlý nebo má složitou dispozici, přirozená cirkulace nestačí. Pak je na místě zvážit nucený rozvod tepla vzduchovodem. Jedná se o systém potrubí, které je napojeno na výstup teplého vzduchu z kamen a vede ho do jednotlivých místností. Vzduchovody se instalují nejčastěji do podlahy nebo pod strop, a aby fungovaly, potřebují ventilátor, který teplý vzduch tlačí do potrubí. Při návrhu je důležité dbát na správný průměr potrubí a délku trasy – příliš dlouhé nebo úzké rozvody snižují účinnost a mohou způsobit hluk.
If you liked this post in addition to you desire to be given details about byt v paneláku kindly check out the web page.