Častý omyl je topit jehličnatým dřevem v domnění, že je stejně dobré jako listnaté. Smrk a borovice mají vyšší obsah pryskyřice, která při hoření vytváří saze. Ty se usazují na skle kamen i v komíně. Pokud přesto chcete jehličnany použít, topte jimi jen občas, a hlavně je nikdy nespalujte v kamnech s nízkým tahem. Lepší je využít je na podpal nebo na venkovní ohniště. Pro běžné topení v domě vsaďte na buk, dub, jasan nebo javor. Habr má dokonce nejvyšší výhřevnost ze všech běžných druhů, ale hůře se štípe, protože je velmi tvrdý.
Jak poznáte, že vaše topení správně pyrolizuje? Optimální průběh poznáte podle čirého kouře a stabilního plamene. Pokud z komína stoupá bílý nebo šedý kouř, znamená to, že plyny nespalujete úplně. V takovém případě přivřete přívod primárního vzduchu (který jde do ohniště) a naopak otevřete sekundární přívod (který přivádí vzduch nad plameny). Tím se zvýší teplota spalování a plyny se dokonale spálí. U kamen s automatickou regulací se toto děje samo, ale u jednoduchých kamen musíte hlídat tah.
Pyrolýza je tepelný rozklad dřeva bez přístupu kyslíku. Při teplotách od 200 do 500 °C se dřevo mění na hořlavé plyny (například metan, vodík, oxid uhelnatý) a dřevěné uhlí. Tyto plyny pak hoří nad žhavým uhlím, pokud mají dostatek vzduchu. V praxi to znamená, že samotné plameny nejsou jen hořící dřevo, ale hořící plyny. Pokud přívod vzduchu není správně nastavený, plyny nestačí shořet a odlétají komínem jako kouř – to je ztráta tepla i znečištění.
Do prevence patří i pravidelná kontrola těsnění dvířek a stavu skla. Netěsnící guma způsobuje nekontrolovaný přístup vzduchu, který mění hoření a podporuje špinění. Sklo samotné čistěte nejlépe za tepla, ale ne při hoření – stačí vlažný povrch. Použijte vlhký hadřík a trochu popela z topeniště; tento jednoduchý postup odstraní lehké saze bez chemie. Silné vrstvy dehtu pak vyžadují speciální čisticí prostředky určené přímo na sklo kamen, ale jejich použití je jen důsledkem toho, že prevence selhala.
Typické chyby, které zhatí celý rozvod tepla Nejčastější chybou je poddimenzované potrubí. Když je průměr trubek příliš malý, vzduch se nedostane do vzdálených místností a kamna se přehřívají. Vždy počítejte s průměrem alespoň 15 cm pro hlavní větve a 10 cm pro odbočky. Druhou častou chybou je chybějící izolace potrubí ve studených prostorech, jako jsou půdy nebo garáže. Neizolované trubky ztrácejí teplo, kondenzuje v nich vlhkost a zkracuje se životnost systému. Použijte izolaci z minerální vlny nebo pěnového polyetylenu o tloušťce minimálně 3 cm.
Nejčastější chybou, která ničí účinnost, je přikládání příliš velkých kusů dřeva. Velká polena mají malý povrch vůči objemu, takže se ohřívají pomalu a pyrolýza probíhá jen na povrchu. V důsledku toho máte v kamnech žhavé uhlí, ale málo plamene, a teplo uniká spíš do komína. Řešení je jednoduché: štípejte dřevo na kusy o průměru maximálně 10–12 cm. Tím zajistíte rychlé prohřátí a pravidelné hoření.
Jak poznat tvrdé dřevo od měkkého a proč na tom záleží Tvrdé dřevo (buk, dub, habr, jasan) má vyšší hustotu, takže na stejný objem obsahuje více energie. Měkké dřevo (smrk, borovice, topol) je lehčí, rychleji shoří a vytvoří méně žhavých uhlíků. To neznamená, že je k ničemu – smrk nebo jedle se hodí na podpal, protože se rychle vznítí a rychle vytvoří plamen. Jen pozor na pryskyřici u jehličnanů, která může zanášet komín.
Než dřevo spálíte, musíte ho nechat vyschnout. Čerstvě pokácené dřevo má vlhkost klidně přes 50 %, a to je špatné. Mokré dřevo špatně hoří, kouří a zanáší komín dehtem. Správně vyschlé dřevo má vlhkost pod 20 %. Jak to poznáte? Kůra se odlupuje, dřevo má praskliny na čele a při poklepání dvou kusů o sebe uslyšíte jasný zvuk, ne tlumený. Dřevo skladujte na suchém místě s prouděním vzduchu, ne těsně u zdi. Ideální je dřevník s mezerami, kde může vítr vysušit i vnitřní vrstvy.
Základem je suché a kvalitní dřevo. Čerstvé nebo vlhké dřevo hoří za nižší teploty, což podporuje tvorbu sazí a dehtu, které se usazují na skle. Ideální je dřevo skladované alespoň dva roky na suchém a větraném místě. Vlhkost pod 20 % poznáte podle charakteristického zvuku při poklepu dvou kusů dřeva – suché zní čistě, vlhké tlumeně. Vyhněte se také jakémukoli lakovanému či jinak ošetřenému dřevu.
Mezi nejoblíbenější druhy patří buk. Má vysokou výhřevnost, dlouho hoří a vytváří stabilní žhavé uhlíky. Je ideální na celonoční přikládání do kotle nebo kamen. Dub je podobně výhřevný, ale hoří pomaleji a déle se rozhořívá. Skvěle se hodí pro pomalé topení, ale vyžaduje trpělivost při podpalování. Pro rychlé roztopení a svižné vytopení místnosti je lepší bříza – dobře hoří i mírně vlhká a má příjemnou vůni.
If you liked this post and you would like to receive much more details about číst více kindly stop by our own internet site.