Když vás v horách překvapí bouřka, rozhodující jsou první minuty. Nejčastější chybou je pokračovat v chůzi po hřebeni nebo stát pod osamělým stromem. Okamžitě zastavte, zhodnoťte terén a začněte jednat podle jednoduchých pravidel, která vám mohou zachránit život. Čím dříve začnete sestupovat do nižších poloh, tím lépe — ale sestup musí být kontrolovaný a bez zbytečného spěchu.
Když nemáte možnost úkrytu, zaujměte tzv. bleskový dřep: dřepněte si na břišky chodidel, spojte nohy a kolena k sobě, předkloňte se a ruce si dejte na kolena. Hlava má být skloněná, ale ne mezi kolena. Tato pozice minimalizuje kontaktní plochu s půdou a chrání životně důležité orgány. Nikdy si nesedejte ani nelehejte na zem — pokud dojde k výboji, proud se šíří povrchem a vaše tělo musí být co nejmenším vodičem. Zůstaňte v této pozici, dokud bouřka neskončí, nebo alespoň 30 minut po posledním zahřmění.
Typickou chybou je podcenění občerstvení a vybavení na změnu počasí. V horách platí, že počasí se může změnit během půl hodiny – i v červenci. V batohu vždy mějte nepromokavou bundu, náhradní vrstvu, čelovku, základní nářadí (duše, lepení, pumpičku) a dostatek tekutin, alespoň dva litry na osobu. Nezapomeňte ani na jídlo s vyšším obsahem energie – sušené ovoce, tyčinky nebo ořechy. Vodu z horských potoků nepijte bez úpravy, ani když vypadá křišťálově čistá; riziko bakteriálních nákaz je reálné.
Jak si výlet přizpůsobit realitě Před odjezdem si ověřte, jestli jsou v dané oblasti v provozu lanovky, půjčovny kol nebo horské chaty, kde se dá občerstvit. Mnoho horských středisek má v letní sezóně omezený provoz, a pokud spoléháte na to, že si koupíte oběd na chatě, můžete narazit na zavřeno. Proto je lepší mít s sebou vlastní jídlo a vodu. Také se informujte o případných uzavírkách – v horských oblastech často probíhají těžební práce, kácení stromů nebo opravy stezek. Aktuální informace najdete na stránkách správ národních parků, ale pozor – ne všechny uzavírky se dostanou na mapy včas.
První věc, kterou řešíte, je délka. Neexistuje univerzální míra, protože závisí na vaší výšce a technice chůze. Při koupi si hole vždy vyzkoušejte: uchopte rukojeť, předloktí svírejte s paží pravý úhel. Pokud se při dotyku špičky se zemí cítíte natažení v ramenou, je hole příliš dlouhá. Naopak příliš krátká vás nutí předklánět se, což zvyšuje zátěž bederní páteře. Na sestupy si raději zvolte o pár centimetrů delší variantu – umožní vám to držet tělo vzpřímenější a přenášet váhu více do rukou.
Dalším častým omylem je ukrýt se pod převisem skály nebo v mělké jeskyni. Proud blesku se může šířit po vlhkých stěnách a obloukem zasáhnout i několik metrů od ústí. Pokud už žádný jiný úkryt není, zůstaňte ve vzdálenosti alespoň 1 metr od stěn a vstupu. V žádném případě se nedotýkejte kovových předmětů — turistické hole, cepíny, karabiny nebo i mokré lano musíte odložit alespoň 10 metrů od sebe. Mobilní telefon, fotoaparát a další elektroniku vypněte a uložte do suchého obalu.
V lese bez cest vám pomohou i přírodní značky, pokud je umíte číst. Mech na stromech roste častěji na severní straně, ale není to spolehlivé – funguje to jen v hustém lese, kde je stálý stín. Mnohem lepší je sledovat svah: voda stéká dolů, a pokud víte, že jdete z kopce, můžete podle toho korigovat směr. Pozor ale na údolí, která se stáčejí a svádějí vás do jiných údolí, než chcete. Pokud narazíte na potok, můžete ho sledovat, ale mějte na paměti, že ne vždy vede k civilizaci – někdy vás zavede do bažin nebo k vodopádu, který je nepřekonatelný.
A když už se skutečně ztratíte, zastavte se. Panika je nejhorší rádce, protože vás nutí chodit rychleji a méně přemýšlet. Sedněte si, zkuste si vzpomenout, kde jste naposledy věděli, kde jste, a projděte si v hlavě, co se od té doby změnilo. Pokud máte mapu, označte si místa, kde jste si byli jistí, a odhadněte, jak daleko jste mohli od té doby dojít. Klíčové je nechodit dál, dokud si nejste jistí, že víte, kudy zpět. Často pomůže vrátit se po vlastních stopách, ale to funguje jen v případě, že jste je neztratili v blátě nebo na skalách. V hlubokém lese je nejlepší strategií zůstat na místě, pokud máte signál nebo vás někdo hledá – ale pokud ne, musíte se spolehnout na to, že jste si během cesty dělali průběžné poznámky a teď je umíte použít.
Než vyrazíš do kopců, rozhodni, co je pro tebe únosné převýšení. Neřídí se jen počtem kilometrů, ale součtem všech stoupání. Podívej se na profil trasy a sečti metry, které tě čekají. Pro začátečníka je reálných zhruba pět set až osm set metrů na sto kilometrů, zkušenější cyklista zvládne i dvojnásobek. Klíčové je přizpůsobit plán vlastní kondici, ne tomu, co vypadá hezky na mapě.
Here is more regarding rady pro rekonstrukci visit our web site.