Největší problém malého bytu bývá spaní hostů. Klasická sedačka na spaní je často příliš měkká na každodenní sezení a rozkládání zabere půl hodiny. Zvolila jsem pull-out sofa s úložným prostorem. Její výhoda? Když vytáhnete spodní část, lůžko stojí na pevné podlaze a nemáte pocit, že ležíte v propadlé hamace. Matrace je samostatná, 18 cm vysoká, s pružinkami, které nepraskají při každém pohybu. Přes den je sedák dost tvrdý na to, aby se do něj nepropadla káva z konvice, a večer stačí vyndat polštáře a rozložit. Do provence style interiors se hodí potah z hrubého lnu v odstínu sušené levandule. Třetí host už pak spí na nafukovací matraci, ale to patří k životu v malém.
Přemýšlela jsem dlouho, jak do obýváku o pouhých dvaceti metrech dostat dvě plnohodnotná lůžka pro rodinu. Řešení přišlo s bed with storage, které má výsuvné šuplíky pod celou plochou. Do ložnice o rozměru 3 krát 4 metry se vešla manželská postel s čelem z recyklovaných prken. Pod matrací je hluboký box, kam uklízím zimní bundy, svetry a dva páry bruslí. Provence style interiors milují viditelné detaily, proto jsem na šuplíky dala mosazné úchytky a boky postele nechala neošetřené, aby dřevo dýchalo. Když přijedou rodiče, stačí roztáhnout záclony, přehodit přes postel bavlněné povlečení a z ložnice je rázem druhý obývák. Praktičnost tu není nepřítelem krásy.
Jedna věc, kterou jsem podcenila, bylo prádlo. Kde skladovat povlečení pro čtyři lidi, deky a ručníky, když v bytě není prakticky žádná chodba? Vsadila jsem na nábytek s dvojím využitím. Konferenční stolek má uvnitř prostor na přehozy a sedací vak u okna se rozepíná a pojme tři zimní bundy. Nejvíc mi ale pomohla pohovka, která není jen k sezení. Je to sofa bed s integrovaným úložným boxem pod sedákem. Zvednete sedák, který drží plyn, a pod ním je prostor hluboký 30 centimetrů. Dávám tam ložní prádlo a dva tenké polštáře, které se jinak válí po zemi. Díky tomu nemusíme mít žádnou komodu v pokoji, a místnost zůstává vzdušná.
Provence style interiors dýchají historií, ale nesmí to být muzeum. Když jsem kupovala starý dubový stůl na bazaru, deska byla flekatá od vína a jedna noha se viklala. Stačilo ji podložit plátkem korku a fleky nechat, protože právě ony dělají interiér živým. Do jídelny jsem dala dvě židle z ohýbaného dřeva a jednu dřevěnou lavici, pod kterou se vejdou boty. Problém nastal s nočním osvětlením: bodová světla v paneláku svítila jako v ordinaci. Řešením byly papírové stínidla a nástěnná lampa s textilním stínidlem, která rozptyluje světlo do měkké záře. Nyní místnost působí, jako by v ní hořela kamna, i když topíme jen dálkovým vytápěním.
Nesmíme zapomenout na spaní na gauči. Klasický rozkládací gauč s kovovým rámem budí hrůzu u každého, kdo někdy spal na tyčích. Proto jsem zvolila variantu s click-clack mechanism. Stačí sklopit opěradlo a zadní polštáře se změní na podhlavník. Mechanismus funguje na principu pružin a zamykání jedním pohybem. Žádné tahání za popruhy ani sundávání polštářů. Lůžko je rovné a široké 140 cm. Na spaní je to lepší než některé staré postele. Navíc na potahu z bavlny se mi lépe spí než na syntetických kobercích. Důležité je, že click-clack zabere stejnou plochu jako sedačka, takže nemusíte odsouvat konferenční stolek. Prostě večer sklapnete, hodíte přes sebe přikrývku a ráno zase složíte.
Jediný kus nábytku, který mě stál opravdu hodně rozhodování, byla křeslo s velvet upholstery. Samet a venkovský styl provence? Znělo to jako módní přešlap. Nakonec jsem koupila křeslo v tlumené olivové zeleni s měkkým lenoškovým opěradlem. Samet má krásný lesk, který chytá světlo a večer, když svítí lampa, působí jako sametové nebe. Jeho jediný problém je údržba. Pokud na něj vyleze pes s mokrými tlapkami, vytvoří se mapy. Naučila jsem se mít po ruce bavlněný ubrus, který přehodím před spaním. Na sedáku se ale skvěle čte a je tak pohodlné, že v něm občas usínám i já. Křeslo je dokonalý protiklad k hrubým dřevům a kameni.
Zachovat u provence style interiors ležérnost v malé garsonce není snadné. Chybí tu půdní vestavby a klenby. Stačí ale pár detailů: džbán s čerstvou levandulí na parapetu, nádoba na těstoviny z neglazované keramiky a zrcadlo v jednoduchém dřevěném rámu. V předsíni z tepaného železa, na kterých visí tašky i igelitky. Žádné skříně na boty. Boty stojí na dřevěném roštu, který odkapává vodu. Malý byt učí, že méně je někdy více. Provence v paneláku možná zní jako protimluv, ale když se vám podaří do deseti metrů vměstnat len, dřevo a správně zvolený pull-out sofa, získáváte domov, kde se i večerní vaření cibule promění v rituál.
Závěrem bych chtěla říct, že skutečná krása provence style interiors spočívá v tom, že nestojí na dokonalosti. Prasklý talíř slepený epoxidem, starý mlýnek na pepř, který už nemelu, ale je na okně, a prostěradlo vyprané tak často, že je hebké jako plástev. Každý kus něco pamatuje. Pokud se obáváte, že by váš byt působil chaoticky, stačí se držet dvou zásad: maximálně tři odstíny dřeva v jedné místnosti a všechny čalouněné kusy v odstínech, které připomínají vyschlou trávu. A nezapomenout, že i malý prostor si zaslouží bed with storage, kde schováte nejen prádlo, ale i vzpomínky na minulé rekonstrukce.
If you have any issues with regards to wherever and how to use chytre-poradna.Unas.cz, you can speak to us at our web-site.