Když jistíte spolulezce, který leze s mačkami a cepínem, pamatujte na to, že jeho pád je často prudší a neočekávaný. Držte lano vždy napnuté a buďte připraveni na rychlé zablokování. Vždy si předem řekněte, jaký způsob jištění použijete – jestli přes tělo, přes karabinu, nebo přes stanoviště – a držte se ho. Nedůslednost v této komunikaci vede k chybám, které se na skalách neodpouštějí.
Když začnete lézt, první čísla na cestách vám připadají jako šifra. Čtyřka, šestka, osmička – každá stěna má vlastní stupnici, a vy netušíte, co od ní čekat. Pojďme si to rozebrat tak, abyste si příště vybrali cestu, která vás posune, ale nezlomí. Klíčem je pochopit, že číslo není známka, ale popis charakteru lezení.
Základní dělení je jednoduché: 4. třída je pro začátečníky, kde najdete široké chyty a spíš chodíte než lezete. 5. třída vyžaduje první jistotu v nohách a práci s těžištěm. Od 6. třídy začíná skutečné lezení – chyty se zmenšují, pohyby jsou náročnější na techniku. 7. třída už testuje fyzickou sílu, hlavně prstovou vytrvalost. 8. a 9. třída jsou doménou těch, kdo lezou roky a mají za sebou stovky hodin tréninku.
Než začneš s lezením na skále, musíš mít jistotu v pádu. Na cvičné stěně nebo na zemi se to zdá jednoduché, ale na ostré skále jde o víc. Nejde jen o to, aby ses nebál, ale aby tvé tělo reagovalo automaticky. Pad a kotoul jsou základní dovednosti, které ti zachrání kotníky, kolena i záda. Začni na měkkém povrchu, ideálně na žíněnce nebo na trávě, a postupně přidávej dynamiku.
Když se na top rope cítíte jistě, začněte s lezením na prvním laně, ale pouze pod dohledem zkušenějšího parťáka. Zde se ukáže, jak dobře umíte zacházet s expreskami – to jsou dvě karabiny spojené smyčkou, které jistíte do skalních nebo umělých nýtů. Typická chyba začátečníků: cvakají expresky příliš vysoko, což vede k velkému průhybu lana a riskantnímu pádu. Snažte se cvaknout expresku v úrovni pasu, kdykoli to jde, a lano vždy prostrčte tak, aby šlo od lezce dolů bez zkroucení. Další past: špatné pořadí zapínání – spodní karabina patří k lanu, vrchní do nýtu, nikdy naopak.
Na ferratě se vyhněte používání dvou karabin najednou v jednom jistícím bodě, pokud to není nutné. Při přepínání vždy udržujte alespoň jednu karabinu v bodě, a to bez ohledu na to, jak krátký je úsek. A pokud cítíte, že se kývete, nezachraňujte se panickým chycením lana — místo toho pokrčte kolena a dřepněte si. Tím snížíte těžiště a získáte čas na stabilizaci. Tento pohyb si natrénujte i na zemi: z výpadu do dřepu a zpět bez použití rukou.
Na umělé stěně si pak vyberte cesty na top rope, tedy s lanem vedeným shora. Zde platí jednoduché pravidlo: lezte tak, abyste se vyhnuli pádu, ne abyste ho zkoušeli. Snažte se o styl „na sucho” – plynulý pohyb bez krčení a přešlapování. Pokud na cestě zaváháte, raději slezte a zkuste to znovu, než abyste se houpali na laně. Častým problémem je takzvané „hledání fotek” – zírání na nohy a kroucení hlavou, které zbytečně spotřebuje energii. Místo toho se dívejte vždy o jeden chyt dopředu a nohy stavte přesně tak, jak byste to dělali na boulderu.
Vícedélky jsou logickým vyústěním, ale ne dřív, než zvládnete prvovýstup na jednu délku bez zaváhání. Zde platí železné pravidlo: nikdy nelezte vícedélku s někým, kdo neumí spolehlivě jistit i slaňovat. Před výstupem si vždy projděte, kdo povede, jaké máte vybavení na nouzi a kde jsou případné únikové cesty. Většina nehod se stává při slaňování nebo při přepínání na stanovišti, kde lidé spěchají a zapomínají na pojistku. Udělejte si proto systém: na každém stanovišti se nejprve zajistěte do vlastního expreskového setu, teprve potom řešte lano a úvazek. A nikdy, ale opravdu nikdy, neodepínejte jistítko dřív, než je partner jištěn druhou pojistkou.
První ferraty lákají kombinací lezení a turistiky, ale rovnováha na ocelových stupačkách a lanech je často podceňovaná. Nejde o to, abyste se hned vydali na exponované úseky, ale o to, abyste si osvojili techniku, která vám umožní reagovat s jistotou i v místech, kde jde o metry. Základem je pochopit, že rovnováha ve ferratě není o nohách, ale o těžišti a práci s jistícím systémem.
Další zásadní technikou je jištění přes karabinu na stanovišti. Lano musí procházet tak, aby se vzájemně netřelo o skálu a aby jistič měl stále kontrolu. Vždy protáhněte lano přes dva samostatné body – nikdy ne přes jednu karabinu, která by se mohla přetížit. Před jištěním si ověřte, že je karabina zajištěná pojistkou a že lano v ní neleží na ostré hraně skály.
If you have any thoughts concerning where and how to use více se dozvíte zde, you can call us at our web-page.