Stavba ohniště, která vydrží i bez papíru Místo pyramidy z třísek postavte z větších třísek malou chatku. Do prostoru mezi nimi dejte suchou kůru a zapalte ji zespodu. Plamen se pak sám prokousává vzhůru a větší třísky postupně chytají. Tento způsob má výhodu v tom, že třísky hoří déle a stihnou prohřát vzduch i okolní dřevo. Papír je zbytečný, pokud máte dostatečně suché třísky.
Začněte tím, že si připravíte tři velikosti dřeva. Nejtenčí třísky, asi jako tužka, slouží k prvnímu plameni. Střední kusy, silné jako prst, přikládáte po rozhoření. A teprve pak přichází na řadu polena. Suchá kůra z břízy nebo smrku je ideální, protože obsahuje pryskyřici, která hoří i při vlhkém počasí. Pokud nemáte kůru, použijte suché větvičky z vnitřku hromady dřeva.
Pro domácí použití je nejvhodnější směs tvrdého a měkkého dřeva. Tvrdé dřevo použijte na hlavní topení, měkké na rychlé přitopení. Před samotným topením zkontrolujte vlhkost dřeva – měla by být pod 20 %. Jednoduchý test: poklepejte na dřevo, suché zní dutě, mokré tlumeně. Pokud je dřevo správně vysušené, má na povrchu jemné prasklinky a je lehčí. Tímto způsobem zajistíte, že topíte efektivně, s minimem kouře a maximálním tepelným komfortem.
Z tvrdých dřevin, jako je buk, dub, habr nebo jasan, získáte nejvíce tepla. Buk hoří dlouho a rovnoměrně, dub má podobné vlastnosti, ale vyžaduje delší dobu sušení. Habr se vyznačuje extrémně vysokou výhřevností, ale kvůli své tvrdosti se hůře štípe. Jasan je vynikající i v mírně vlhkém stavu, což oceníte zejména venku. Tyto dřeviny jsou ideální pro hlavní topení, protože vytvářejí stabilní žár a dlouho udrží teplo. Nevýhodou je, že jsou dražší a hůře se zpracovávají.
Výběr palivového dřeva není jen o tom, co zrovna leží na hromadě. Každý druh má jinou výhřevnost, jinak hoří a jinak se chová v kamnech nebo kotli. Pokud chcete topit efektivně a bez zbytečných ztrát, vyplatí se vědět, co přesně do ohniště patří. Tento průvodce vám pomůže zorientovat se v základních druzích a vyhnout se častým chybám.
Než začnete, připravte si správné náčiní a ochranné pomůcky. Budete potřebovat ocelový kartáč o průměru odpovídajícím průřezu komínové vložky, pevné spojovací tyče a závaží na provaze. Nezapomeňte na ochranné brýle, rukavice a respirátor, protože saze jsou jemný prach, který dráždí dýchací cesty. Důležité je také zakrýt okolí krbu či kamen nehořlavou textilií nebo fólií, abyste zabránili znečištění místnosti.
Nejdůležitější vlastností dřeva je jeho hustota a obsah vody. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje až 50 % vody, a proto špatně hoří, hodně kouří a má nízkou výhřevnost. Než dřevo použijete, mělo by projít přirozeným sušením po dobu minimálně jednoho až dvou let. Skladujte ho na vzdušném místě, nejlépe pod přístřeškem, aby na něj nepršelo, ale mohl k němu proudit vzduch. Ideální je dřevo štípané na menší kusy, které schnou rychleji.
Proč je důležité kontrolovat přísun vzduchu? Průběh hoření závisí na třech faktorech: teplotě, množství kyslíku a vlhkosti dřeva. Pokud přivřete klapku kamen, omezíte přísun kyslíku. Plamen se zmenší, ale dřevo se začne tzv. doutnat – to znamená, že vzniká více oxidu uhelnatého a dehtu. Ten se sráží na stěnách komína a snižuje tah. Typická chyba začátečníků je přikládat příliš mnoho dřeva najednou. Tím se ochladí spalovací prostor, hoření se zpomalí a vzniká kouř, který místo tepla odchází komínem.
Při přikládání proto vždy nechte dřevo rozhořet do fáze plamenů, a teprve potom přivřete klapku. Pokud byste klapku zavřeli příliš brzy, uvolňující se plyny nedohoří a začnou se srážet na stěnách. Typický projev je černý, lesklý povlak na skle kamen – to je dehet. Abyste se tomu vyhnuli, používejte pouze suché dřevo s vlhkostí do 20 %. Vlhkost poznáte podle hmotnosti: čerstvě pokácené dřevo je těžké a při poklepu vydává tlumený zvuk, suché dřevo je lehké a zvoní.
Jak poznáte, že dřevo už není vhodné ke spálení? Měkké dřeviny, jako je smrk, borovice nebo bříza, mají nižší výhřevnost a rychleji shoří. Jsou vhodné na rozpalování nebo do kamen, kde potřebujete rychlý tepelný šok. Bříza navíc obsahuje dehet, který zanáší komín, proto ji nepoužívejte jako hlavní palivo. Pokud máte možnost, kombinujte měkké dřevo na začátek topení a tvrdé pro dlouhodobý žár. Tím dosáhnete optimálního výkonu bez plýtvání.
Při podpalu nezapomínejte na tah. Oheň potřebuje kyslík, ale ne průvan. Umístěte ohniště tak, aby vítr nefoukal přímo do plamene, ale z boku. Větší třísky pokládejte tak, aby mezi nimi zůstaly mezery. Vzduch pak cirkuluje a teplo se šíří rovnoměrně. Pokud máte jen vlhké dřevo, nařežte z něj tenké plátky a nechte je hodinu na slunci.
When you loved this post and you would want to receive more info with regards to zde kindly visit the web-page.