Kubistická architektura patří k nejspecifičtějším kapitolám pražského stavebního dědictví. Dům U Černé Matky Boží, postavený podle návrhu Josefa Gočára v letech 1911–1912, je jedinou stavbou v Praze, kde kubismus ovlivnil nejen fasádu, ale i celý interiér. Pokud se chystáte na návštěvu, nenechte se zmást tím, že dnes v budově sídlí muzeum a kavárna. Klíčem k porozumění je vědět, kde hledat detaily, které běžný návštěvník přejde bez povšimnutí.
Nakonec si osvojte jednoduchý postup: 1) okna a lomený oblouk, 2) pilíře a klenby, 3) portál a tympanon, 4) podezření na novogotiku, pokud je vše příliš dokonalé. Tento řetězec zabere do třiceti sekund a spolehlivě vás nasměruje. Nebojte se chybovat – s každou stavbou se váš odhad zpřesní. Klíčem je trénovat na kostelech, které znáte z návštěv a které máte možnost obcházet ze všech stran.
Stojíte před katedrálou a nevíte, kam se podívat dřív? Nejprve si všimněte tvaru oken. Gotická okna jsou nahoře špičatá, takzvaný lomený oblouk. Pokud je okno zakončené obloukem, který vytváří hrot, jde o gotiku. Románská okna jsou půlkulatá, renesanční zase hranatá. Tento jediný detail vám dá odpověď v devíti případech z deseti. Když lomený oblouk doplňují kamenné pruty, které se ve vrcholu setkávají, máte jistotu.
Častou chybou je spoléhat se jen na jednu mapu. Zaniklá usedlost nemusí být vidět na leteckých snímcích z padesátých let, ale může být zřetelná na indikační skice z roku 1840. Naopak – pokud se usedlost nacházela na okraji vesnice, mohla být zbořena už ve středověku a v 19. století po ní zůstala jen terénní vlna. Proto kombinujte minimálně tři zdroje: stabilní katastr, mapy druhého a třetího vojenského mapování (zhruba z let 1836–1876) a letecké snímky z období 1930–1960. Každý z těchto pramenů ukazuje jinou fázi vývoje krajiny.
Tramvaj číslo 23: co vám dnes řekne víc než jízdní řád Tramvaj číslo 23, která na této trati jezdila, je dnes legendou. Ne proto, že by se dochoval některý z jejích vozů, ale proto, že se stala symbolem zaniklého světa. Pro badatele je klíčové, že číslo 23 neznamenalo jen linku, ale také konkrétní historii – vozy, které ji obsluhovaly, byly většinou starší typy s otevřenými plošinami. Dnes si můžete podobný zážitek připomenout na nostalgických linkách, ale pozor: nejedná se o stejnou trať. Pokud chcete zažít atmosféru tehdejší jízdy, vyhledejte si, kdy se konají jízdy historických vozů po běžné síti, a vyberte si úsek, který vede kolem Letné – to je nejbližší přiblížení, jakého se dnes lze dopátrat.
Než začnete stavět dům, plot nebo příjezdovou cestu, vyplatí se věnovat chvíli studiu starých map. Na první pohled se může zdát, že parcela je „čistá”, ale pod povrchem mohou být pozůstatky zaniklé usedlosti, které stavební práce zkomplikují. Nejde jen o romantiku minulosti – cihly, kameny, staré studny a sklepy dokážou prodražit výkopové práce o desítky hodin. Tomu se dá předejít tím, že se naučíte číst v mapách, které sahají hlouběji, než je běžný katastr.
Na závěr si dejte pozor na jeden častý mýtus: že trať na Letnou byla první pražskou elektrickou dráhou. To není pravda – elektrické tramvaje v Praze začaly jezdit jinde a letenská trať byla sice výjimečná svým stoupáním, ale ne svým pohonem. Pokud se tedy chcete pochlubit znalostmi, raději se zaměřte na technické detaily, jako byl systém protiváh, který se používal právě na tomto úseku. Tím spíš, že takový detail dnes ocení i běžný zájemce o historii, protože mu umožní představit si, jak náročné bylo provozovat tramvaj v tak prudkém kopci. A když už budete u toho, zkuste si najít dobovou jízdenku – její podoba vám řekne víc než tisíc slov.
Začněte prohlídku venku a podívejte se na průčelí z protější strany ulice Celetná. Všimněte si, že okna nejsou rozmístěna symetricky – jejich rytmus se řídí vnitřní dispozicí, což je u Gočárových staveb typické. Nejpoutavější jsou půlkruhové arkýře, které se směrem vzhůru zužují a vytvářejí dojem pohybu. Pozor na běžný omyl: nepokoušejte se hledat klasické kubistické krystalické tvary na fasádě; ty se uplatňují hlavně v detailech, jako jsou mříže, madla a světlíky.
Dalším vodítkem jsou opěrné pilíře. Gotičtí stavitelé potřebovali podepřít vysoké zdi a klenby, a proto zvenku vystupují silné pilíře, často s odstupňovanými římsami. Čím více pilířů, tím mladší a vytříbenější stavba. U rané gotiky jsou pilíře masivní, u vrcholné se stávají štíhlými a zdobnými. Pokud vidíte pilíře s fiálami – malými věžičkami – jde o vrcholnou či pozdní gotiku.
If you have any questions with regards to where and how to use koukněte sem, you can call us at the web-page.
Tags: osvětlení v obýváku