Častou chybou je také zapomínání na končetiny – ruce a nohy jsou nejvíce ohroženy prochladnutím. Používejte rukavice s membránou a nepromokavé boty s vnitřní vrstvou. Pokud je dítě v nosítku, přizpůsobte počet vrstev tomu, že jeho tělo přiléhá k vašemu a dostává od vás teplo – v tom případě stačí o jednu vrstvu méně než obvykle.
Typickou chybou je, že rodič běží vedle kola a drží ho za řídítka. Tím dítěti nedovolí naučit se reagovat na výchylky. Mnohem lepší je držet za rám pod sedlem. Když cítíte, že se kolo naklání, můžete ho jemně nadzvednout, ale dítě musí samo hledat rovnováhu. Další chybou je křičet „brzdi” nebo „šlapej”, což dítě stresuje. Místo toho používejte krátké instrukce: „nohy na zem”, „šlapej pomalu”. Pokud dítě spadne, neřešte to dramaticky. Zvedněte ho, zkontrolujte, jestli se nic nestalo, a pokračujte. Pád je součást procesu, ale většinou se jedná o drobné odření.
Na konci si vždy položte otázku: co si dítě z hry odneslo? Ale neptejte se ho přímo. Pozorujte jeho chování po hře – jestli se více ptá na pocity druhých, jestli samo nabízí pomoc. Taková zpětná vazba je nejlepší hodnocení. Vyhněte se zbytečným pochvalám jako „to jsi zvládl skvěle”, protože ty vedou k závislosti na názoru druhých. Místo toho řekněte: „Dnes ses zeptal, jak se má Maruška, to mě potěšilo.” – a to je vlastně vše.
Co dělat, když hra přestane být hrou Když dítě začne být neklidné, nezadržujte ho u hry násilím. To je typická chyba — snažíme se za každou cenu dokončit aktivitu, i když vidíme, že dítě už není v pohodě. Přestaňte, pojmenujte situaci: „Vidím, že tě to už nebaví, zkusíme to jindy.” Tím učíte dítě naslouchat vlastním potřebám, což je základ emoční inteligence. Pokud se objeví silná emoce během hry, nechte dítě ji prožít. Řekněte: „To je v pořádku, že jsi naštvaný. Pojď si sednout a můžeme si povídat, nebo si jen tak lehnout.”
Pozor si dejte také na výběr témat. Pokud se dítě právě vyrovnává s konfliktem v kolektivu, vyberte hru, která se zaměřuje na řešení sporů, ne na radostné emoce. Naopak, když je dítě v klidu a má dobrou náladu, můžete zkoušet náročnější scénáře – třeba hádku mezi dvěma postavami z pohádky. Důležité je, aby hra byla bezpečná, tedy bez posměchu, bez tlaku na výsledek a s možností kdykoli přestat.
Jak poznat, že má dítě správně oblečeno? Nejspolehlivější je kontrola týlu a krku. Pokud je kůže teplá a suchá, je oblečení ideální. Studený krk znamená, že je málo vrstev, zpocený krk naopak signalizuje přehřátí. Vyhněte se kontrole rukou nebo nohou – ty bývají u dětí přirozeně chladnější, i když je jinak dostatečně oblečeno. Důležité je také myslet na to, že dítě v kočárku se hýbe méně než batole, které běhá venku.
Jak na první dny a co dělat, když se nedaří První dny naplánujte na dobu, kdy budete mít alespoň dva dny klid a žádné návštěvy. Sundejte plenu a nechte dítě běhat jen ve spodním prádle nebo bez něj, abyste měli přehled o tom, kdy se to děje. Po každém jídle a po probuzení ho posaďte na nočník, ale maximálně na tři minuty. Když se mu podaří se vyčurat, pochvalte ho konkrétně, ne jen obecným „šikulko”. Pokud nic neudělá, nekomentujte to a pokračujte dál. Důležité je nevytvářet tlak – dítě, které cítí, že musí uspět, se začne zadržovat a problém se prohloubí.
Co dělat, když se dítě bojí? Strach je přirozenou reakcí, ale dá se s ním pracovat. Nejprve zjistěte, čeho se dítě bojí. Jestli pádu, ztráty kontroly nebo bolesti. Pak mu dejte ochranné pomůcky – helmu, chrániče kolen a loktů. To snižuje obavy z bolesti. Dále zkuste kolo bez šlapek na mírném kopečku. Dítě se bude kutálet a odrážet, což mu dá pocit rychlosti bez nutnosti šlapat. Postupně zvyšujte sklon a vzdálenost. Po dvou až třech dnech přidejte šlapačky, ale nechte ho stále odrážet, pokud chce. Důležité je, aby dítě mělo pocit, že má kontrolu nad tempem. Nikdy ho nenuťte, když pláče nebo se třese – to jen prohloubí odpor.
Základem je naučit se vybírat bitvy. Ne každá maličkost stojí za to, abyste kvůli ní bojovali. Pokud je dítě zdravé, chodí do školy a neohrožuje sebe ani ostatní, nechte mu prostor pro jeho vlastní chyby. Typická chyba rodičů je, že řeší úplně všechno – od ponožek na podlaze po účes. Místo toho si řekněte: „Je to opravdu důležité?” Pokud ne, nechte to být a soustřeďte se na věci, které mají skutečný dopad na zdraví, bezpečí a budoucnost.
Začněte na rovině, ale ne na trávě – tam se kolo kutálí pomalu a dítě musí vynakládat velkou sílu. Vhodný je asfalt nebo beton, kde se kolo snadno odrazí. Vyberte klidné místo bez provozu, třeba parkoviště před domem nebo slepou ulici. Nechte dítě odrážet nohama, zatímco vy jdete vedle a držíte jen za sedlo, ne za řídítka. Držení za řídítka totiž brání dítěti v přirozeném vyvážení. Pokud cítíte, že kolo padá na stranu, podržte sedlo a lehce ho vyrovnejte, ale pusťte, jakmile dítě získá jistotu.
If you have any questions regarding where and how you can use jak zařídit malou kuchyni, you can call us at our own website.