Do vedení pak nasaďte svislé profily CW. Rozteč mezi nimi je nejčastěji 40 nebo 60 centimetrů, ale vždy záleží na tom, co na příčku budete věšet. Pro běžnou příčku s dveřmi volte rozteč 40 cm – konstrukce je tužší a desky se neprohýbají. Profily zašroubujte do vedení pomocí vrutů do plechu, ale ne do plného závitu – potřebujete, aby se daly případně posunout. U dveřního otvoru vložte do bočních profilů dřevěné hranolky nebo zesilující profily, jinak se křídlo časem prověsí.
Spáry mezi deskami se tmělí speciálním tmelem a perlinkou. Tmel musí být výrobcem určen pro požární systémy, obyčejný sádrový tmel nestačí. Perlinka se zatlačí do první vrstvy tmelu a přetáhne se druhou vrstvou. Rohy příček se chrání hliníkovými rohovými lištami, které se také zatmelí. Pokud spáry nezatmelíte nebo použijete nevhodný tmel, při požáru se spáry otevřou a plameny a kouř proniknou skrz. Stejně důležité jsou prostupy pro kabely a trubky – ty se utěsňují požárními pěnovými páskami nebo speciálními tmely, nikoli montážní pěnou.
Základem je kvalitní rám. Použijte tenké stěnové profily, které se snadno ohýbají, a nařežte je na délku odpovídající obvodu oblouku. Na vnitřní straně profilu udělejte pravidelné zářezy ve vzdálenosti asi 2 až 3 centimetry – čím hustší zářezy, tím plynulejší ohyb. Profil pak připevněte k bočním svislým profilům pomocí nýtů nebo krátkých samořezných šroubů. Dbejte na to, aby zářezy směřovaly dovnitř oblouku, jinak hrozí prasknutí sádrokartonu.
Nejčastější chyba: příliš řídké kotvení profilů Začněte tím, že si na podlaze a stropě vyznačíte přesnou polohu budoucí stěny. Nejlepší je použít laserový kříž, ale postačí i olovnice nebo dlouhá vodováha. Profily UD (vedení) kotvěte pomocí hmoždinek s vrutem. Vzdálenost mezi jednotlivými kotvami by neměla přesáhnout 60 centimetrů, u stropu a podlahy spíše méně. Pokud kotvíte do dutých cihel nebo pórobetonu, použijte speciální hmoždinky do těchto materiálů – obyčejné plastové se vytrhnou. Nepodceňujte ani kontrolu roviny: vodováhu přiložte na profil po celé délce, ne jen na jednom místě.
Kdy zvolit hustší rozteč a kdy naopak ušetřit? Pokud stavíte příčku v běžném bytě s výškou stropu kolem 2,5 metru a neplánujete na ni věšet nic těžšího než obraz, postačí rozteč 600 mm. U stěn vyšších než 2,7 metru je rozumné přejít na 400 mm, případně zkombinovat dva profily dohromady pro zvýšení tuhosti. Stejně postupujte, když je příčka dlouhá a nemá žádné přerušení dveřmi – dlouhé úseky bez podpory mají tendenci kmitat. Nezapomeňte také na montážní příčky do vlhkých prostor, kde se používá hustší rastr kvůli vyšší hmotnosti obkladu.
Typickou chybou je spoléhat na to, že jeden profil unese celou stěnu bez ohledu na vzdálenost mezi nimi. Profil není nosník, ale prvek, který spolupracuje s opláštěním. Pokud jsou profily daleko od sebe, sádrokartonová deska se mezi nimi ohne a časem popraská ve spárách. Stejně problematické je ignorovat kotvení profilů k podlaze a stropu – bez pevného ukotvení se celá konstrukce posune a přenese napětí do desek. Vždy používejte dostatečný počet vrutů a kotev podle doporučení výrobce profilů, ale bez ohledu na konkrétní značku platí: hustota kotvení by měla být vyšší u vysokých stěn.
Typická chyba při montáži je opomenutí kabeláže. Pokud v místě oblouku plánujete osvětlení, protáhněte kabely před zakrytím a ponechte si rezervu pro připojení. Také myslete na tepelnou roztažnost – mezi rámem a okolní konstrukcí nechte malou mezeru, kterou vyplníte pružným tmelem. Pak už zbývá jen malba a oblouk se stane přirozenou součástí interiéru.
Když je rám hotový, přichází na řadu izolace. Minerální vata se stříhá na šířku o 1–2 centimetry větší, než je vzdálenost mezi profily – pak drží bez lepení. Materiál nacpěte opatrně, aby se nemačkal, ale zároveň nevznikaly mezery. Pokud vynecháte izolaci, stěna bude rezonovat jako buben a navíc neposkytne žádný tepelný ani zvukový útlum. Pak teprve přišroubujte první vrstvu desek. Šrouby dejte každých 25 centimetrů po obvodu a 30 centimetrů uvnitř desky. Hlavu vrutu zapusťte mírně pod povrch, ale ne prolomte papír.
Samotné broušení provádějte krouživými pohyby s mírným tlakem. Nikdy netlačte na nástroj silou – těžší ruka neznamená rychlejší úběr, jen vytvoříte vlny a prohlubně. Ideální je nechat nástroj „pracovat” a jen ho vést po povrchu. U elektrické brusky zvolte nižší otáčky a pohybujte se plynule, bez zastavování na jednom místě. Pokud brousíte ručně, použijte brusný papír zrnitosti 120 až 150 pro přechody mezi tmelem a sádrokartonem, a jemnější 180 až 220 pro finální vyhlazení před malováním.
If you have any thoughts about the place and how to use rekonstrukce koupelny krok za krokem, you can get in touch with us at our web site.