Základní princip spočívá v tom, že posuvný panel jezdí po spodním profilu, který je připevněn k podlaze. Horní část panelu je vedena v úzkém vodítku, které je připevněné ke stěně, nikoli ke stropu. Tento způsob funguje nejlépe, pokud máte v místnosti alespoň dvě stěny, mezi které lze panel ukotvit. Pokud je garsonka otevřená do tvaru L, můžete využít boční stěnu a sloupek, který vytvoříte z dřevěného hranolu nebo kovového profilu.
Než začnete vybírat drtič kuchyňského odpadu do bytu, zaměřte se na tři základní parametry: výkon, typ sifonu a způsob spuštění. Většina uživatelů dělá první chybu hned na začátku – kupuje zbytečně silný model s výkonem přes 0,75 kW, který v běžném panelákovém bytě nikdy nevyužijete. Pro dvoučlennou domácnost stačí výkon kolem 0,5 kW, pro čtyřčlennou rodinu pak 0,65 až 0,75 kW. Důležitější než maximální výkon je ale plynulý chod a kvalita nožů – některé levnější varianty se při zpracování vláknitých zbytků (např. celeru nebo kukuřičných slupek) zasekávají. Vybírejte model s reverzním chodem, který umožní uvolnit případný blok bez nutnosti rozebírat zařízení.
Druhý klíčový bod je sifon. Většina drtičů se dodává s vlastním napojením, ale ne každý sifon je kompatibilní s odpadním hrdlem o průměru 90 mm, které je u drtičů standardem. Před nákupem změřte vnitřní průměr odpadního potrubí pod dřezem. Pokud máte starší litinové nebo plastové trubky s průměrem 50 mm, budete potřebovat redukci. Typickou chybou je napojení drtiče na hadici od myčky nebo pračky – to vede k přetlaku a vytékání vody. Sifon musí být napojen samostatně, s přepadem proti přetlaku. Při montáži dbejte na to, aby odpadní potrubí mělo spád alespoň 2 %, jinak se v něm budou usazovat zbytky a vznikat zápach.
Poslední krok je zapojení do elektřiny a test. Po připojení spínače zapněte vodu a nechte téct studenou vodu po dobu 20 sekund, než drtič spustíte. Poté do něj vložte malé množství zbytků (např. kousek citronové kůry) a sledujte, zda se drtič nezasekává. Pokud slyšíte skřípání nebo vibrace, vypněte ho a zkontrolujte montážní kroužek. Typickou chybou je zapnutí drtiče bez vody – tím se poškodí ložiska a nože se přehřejí. Po každém použití nechte vodu téct ještě 15 sekund, aby se odpadní potrubí propláchlo. Zároveň buďte připraveni na to, že drtič není určen na skořápky od vajec, kávovou sedlinu nebo vláknité zbytky – ty způsobují ucpání.
Druhým častým problémem je přetížení panelu. Pokud na něj pověsíte polici nebo těžké dekorace, začne se spodní profil prohýbat a panel přestane plynule jezdit. Maximální nosnost spodního pojezdu je obvykle uvedena na obalu; držte se bezpečné rezervy. Místo těžkých polic použijte na panel jen lehké textilní kapsy nebo háčky na oděvy. Také dbejte na to, aby spodní profil byl z hliníku, ne z plastu, který se při zátěži deformuje.
Při realizaci je důležité zvolit správný materiál panelu. Lehké duté dveře nebo dřevotřísková deska s laminací jsou vhodnější než masivní dřevo, které by mohlo být příliš těžké pro spodní pojezd. Pro lepší stabilitu doporučuji použít dva spodní vozíky, které rovnoměrně rozloží hmotnost. Nezapomeňte také na to, že spodní profil musí být dokonale vodorovný; jinak se panel bude zastavovat a bude hlučný. K vyrovnání nerovností použijte podložky pod profil, které po montáži zakryjete prahem.
Montáž drtiče v bytě má svá specifika. Začněte tím, že odpojíte přívod vody k dřezu a demontujete starý sifon. Poté na odpadní hrdlo nasaďte montážní kroužek a připevněte tělo drtiče – ujistěte se, že je hrdlo přesně v ose, jinak bude drtič vibrovat. Při utahování šroubů postupujte křížem, abyste předešli deformaci těsnění. Nezapomeňte na gumovou podložku mezi drtičem a dřezem – tlumí vibrace a snižuje hluk. Pokud máte dřez z nerezové oceli, je vhodné použít dodatečný tlumicí kroužek. Většina drtičů se montuje na dřez o průměru 90 mm, ale některé starší dřezy mají otvor 80 mm – v tom případě budete potřebovat redukci, kterou koupíte samostatně.
Při montáži obou rozměrů se vyhněte častému omylu: utěsnění vaničky pouze silikonem na styku s dlažbou. Silikon není konstrukční prvek – pokud vanička není pevně ukotvená, pohybem se spára roztrhne a voda pronikne pod obklad. Použijte tedy montážní lepidlo na vaničky (např. flexibilní tmel na bázi MS polymeru) a teprve poté vytvořte silikonový spoj. Také nezapomeňte na hydroizolaci podlahy pod vaničkou – pokud nemáte vaničku s nožičkami, položte pod ni vodotěsnou folii, která chrání proti případnému úniku vody při poškození sifonu.
If you loved this short article and you would certainly such as to obtain more details concerning Bookmarking.win kindly visit our own site.