Seděla jsem na podlaze s plechovkou okrové barvy a říkala si, proč jsem se do toho vůbec pouštěla. Můj byt měl tři a půl metru na délku, dvě stěny do ulice a jednu, která vypadala jako popelník. První vrstva barvy dopadla na zeď a najednou se stalo něco absurdního. Místnost se rozsvítila. Ne doslova, ale ten odstín, něco mezi medem a starým zlatem, začal odrážet i to málo světla, co sem pronikalo skrz zaprášená okna. Tehdy mi došlo, že interior colors nejsou jen kosmetický detail. Jsou to nástroje, kterými můžeme oklamat vlastní oči a propašovat do malého prostoru pocit vzdušnosti, který byste čekali až v loftu s pěti metrovým stropem.
Přesně tohle řešení hledá každý, kdo bojuje s nedostatkem místa. Malé garsonky, panelákové kuchyně, dětské pokoje, kde se do jednoho rohu musí vejít postel, stůl a skříň. Klasická chyba je sáhnout po bílé se zdůvodněním, že opticky zvětšuje. Jenže bílá je jako prázdný papír. Každá skvrna, každý otisk prstu křičí a prostor působí sterilně, skoro nemocničně. Daleko lepší je sáhnout po tlumené šedé s nádechem modré, nebo po pískové barvě, která na sebe nabaluje světlo a dává stěnám hloubku. Samozřejmě existují výjimky, třeba když máte k dispozici obří okno od podlahy až ke stropu, ale v běžných českých bytech s okny do mezipatra netřeba riskovat.
Barvy ovlivňují i to, jak vnímáte nábytek, který používáte denně. Vezměte si například klasický problém obtloustlé sedačky, která zabírá půlku místnosti. Pokud ji obklopíte světlými stěnami, vypadá o deset kilo lehčí. Pokud ji postavíte k tmavě modré stěně, vaše pozornost se přirozeně přesune k sedací části a vy si vůbec nevšimnete, že oddělek pro hosty je ve skutečnosti jen úzká postel se složitým mechanismem. Osobně mám vyzkoušeno, že kombinace jemné šalvějové zelené na stěnách a béžového čalounění u pohovky dokáže elegantně zamaskovat i tu nejmasivnější pull-out sofa. Není to kouzlo, je to jen geometrie vnímaná mozkem přes barevné spektrum.
A když už mluvíme o sedačkách, jeden z nejzáludnějších problémů českých domácností jsou přespávací hosté. Babička z venkova, kamarádi po večírku, sestřenice s báglem na zádech. Není nic horšího, než když se z obýváku přes noc stane skladiště matrací a rozložených konstrukcí. Tady přichází ke slovu nejen barva stěn, ale i výběr samotného sedacího nábytku. Když jsem pořídila konkrétní model s click-clack mechanismem a slatted frame, zjistila jsem, že praktičnost nemusí být ošklivá. Ten suchý, cvakavý zvuk, když sklopíte opěradlo, je prostě jistota. Aby však celý kousek nepůsobil jako kus skladištního vybavení, musíte ho zasadit do správného barevného kontextu.
Zvolíte-li například měkký pudrově růžový odstín na zeď za pohovkou, celý kout dostane nový nádech. Najednou to není jen gauč na spaní, ale designový prvek. Stěna v neutrálním tónu s jemným zrnitým podkladem dodá prostoru hloubku a rozbije jednotvárnost čalounění. A pokud zvolíte model s integrovaným mechanismem, který schovává lůžkoviny, máte vyhráno. Já mám doma variantu s prostorným boxem na prostěradla a deky. Když hosté odjedou, všechno zmizí, a místnost se vrátí do své denní podoby bez jediného náznaku nočního provozu. To ušetří spoustu nervů, zvlášť když nemáte šatnu, ale jen skříň do L.
Nesmíme zapomenout na texturu. Barvy nežijí samy o sobě. Žijí na omítce, na dřevě, na plastu nebo na látce. Interiér, kde mají všechny povrchy stejný lesk, působí placatě a nudně. Zkuste do místnosti přidat jeden prvek s výraznou haptickou kvalitou a uvidíte, jak se barva promění. Mé oblíbené řešení je jedno křeslo s velvet upholstery v tmavě zeleném odstínu. Ten sametový svit pohlcuje světlo jinak než matná omítka, což vytvoří efekt tzv. akcentní plochy. Když na něj dopadne lampička, zdá se, že křeslo samo vyzařuje teplo. A právě v tom spočívá kouzlo interior colors. Nejdou oddělit od tvarů ani materiálů. Fungují společně.
V praxi to pak vypadá tak, že si sednete na rozložený gauč, na devatenáct centimetrů silný foam mattress, a místnost vás obklopí jako kokon. Stěny v barvě kouře, polštáře v odstínu okru a strop natřený o půl tónu světlejší bílou, aby se opticky zvedl. Všechny ty volby dohromady vytvářejí prostředí, které vás nerozptyluje, ale uklidňuje. Není to jen o estetice. Je to o tom, že večer přijedete unavení, rozložíte click-clack mechanismus jedním pohybem a lehnete si do postele, která se vám vejde do místnosti, aniž byste museli přesouvat konferenční stolek.
Největší chybou je bát se barvy a sáhnout po béžové s odůvodněním, že je bezpečná. Béžová je fajn, ale jen pokud je kontrastní. Kombinujte ji s tmavě hnědou nebo s výrazným kusem nábytku, třeba s postelí, která má v čele vestavěné police na knihy. Pak se z barvy stane rámec pro příběh vašeho bydlení. A přesně o tom ten celý proces je. Nejde o dokonalost, jde o to, aby se v prostoru dobře žilo.
Zkuste si vzít tři vzorky, nalepit je na zeď a sledovat, jak se mění během dne. Ráno, v poledne a večer. Uvidíte, že stejný koncept barvy v jeden okamžik vypadá jako meruňka, v druhý jako pomeranč. To je síla interior colors. A když si k tomu pořídíte kvalitní slatted frame, který vydrží i přesuny a nepraskne, . Váš pokoj se stane místem, kde chcete trávit čas, i když je venku šedivo a vy nemáte energii nic řešit.
In the event you loved this article along with you want to obtain guidance with regards to crolink.cz kindly go to our site.
Tags: úprava stěn